ZAJIŠŤOVÁNÍ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ 2024

Přestože ustanovení § 66 odst. 1 TrŘ uvádí, že uložením pořádkové pokuty dojde k „potrestání“ konkrétní osoby, s ohledem na účel pořádkové pokuty ji nelze považovat za trestní sankci. Lze na ni nahlížet výhradně jako na sankci za spáchání pořádkového deliktu, přičemž je důležitou otázkou, zda řízení o uložení pořádkové pokuty by (ne) mělo představovat rozhodování o „trestním obvinění“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 EÚLP. Helena Prášková uvádí (ve vztahu k tzv. správním pořádkovým deliktům, přičemž tyto úvahy lze obecně vztáhnout ne řešenou problematiku), že je třeba rozlišit a legisla tivně zcela jinak reagovat na dva různé typy porušování procesních povinností. Zaprvé, ukládání pořádkových pokut by mělo být omezeno pouze na ty případy porušování procesních povinností, kdy správní orgán potřebuje okamžitě reagovat a rychle vynutit splnění povinnosti tak, aby mohl daný proces řádně pokračovat. V takovém případě je pořádková pokuta pouhým zajišťovacím opatřením a nikoli správním trestem. Její výše nemůže dosahovat nepřiměřené výše. Postup při ukládání je jednoduchý, není vede no „klasické“ správní řízení a ukládání pořádkových pokut nepředstavuje rozhodnutí o „trestním obvinění“ dle čl. 6 odst. 1 EÚLP s nutností dodržovat všechny hmotně právní o procesní trestní standardy. Zadruhé, některá porušení procesních povinností, spočívající zejména ve znemožnění, maření nebo ztěžování výkonu správního dozoru, mohou být typově závažná a značně společensky škodlivá, vyžadující reagovat ulože ním trestu, nikoli pouhého zajišťovacího opatření. V takovém případě by měl zákono dárce tato protiprávní jednání postavit pod hrozbu trestu a stanovit skutkovou podsta tu správního deliktu. Typové závažnosti a společenské škodlivosti pak může odpovídat i závažnější druh a výše správního trestu. Uplatňování odpovědnosti za takové správní delikty je rozhodováním o „trestním obvinění“ dle čl. 6 odst. 1 EÚLP. Zákonodárce však z uvedeného rozlišování nevychází a tím vzniká řada výkladových a praktických obtíží, jelikož za mnohé „pořádkové delikty“ lze ukládat velmi vysoké „pořádkové po kuty“ (navíc v posledních letech je patrná tendence ke zvyšování částek), nelze pomi nout represivní charakter pořádkové pokuty a její schopnost citelně zasáhnout do práv osob. 42 Proto i rozhodovací praxe soudů přistupuje k tomu, že pořádkové pokuty na plňují znaky „trestního obvinění“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 EÚLP. 43 podrobení se odběru krve na zjištění alkoholu lze pořádkovou pokutu uložit toliko jednou (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 1981 sp. zn. 6 Tz 26/81). “ (Usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 666/19.) 42 PRÁŠKOVÁ, Helena. Základy odpovědnosti za správní delikty. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 153-155. 43 Takový přístup např. odmítli soudci Ústavního soudu Dagmar Lastovecká a Jiří Nykodým v odlišném stanovisku k nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 15/04 (45/2005 Sb., N 180/35 SbNU 391), na základě kterého bylo zrušeno v té době platné a účinné ustanovení § 146 odst. 2 TrŘ. „ Požadavky na řízení o ukládání pořádkových pokut z hlediska naplnění čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lid ských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) je nutno odvíjet od jejich charakteru a účelu. Odlišnou povahu mají pořádkové pokuty ukládané za zjištěné porušení povinností vyplývajících z hmotného práva, jejichž smyslem je sankční postih subjektu, jenž se porušení práva dopustil, a pořádkové pokuty ukládané v rámci probíhajícího řízení, jejichž smyslem je zajištění dosažení vlastního cíle řízení. Uložení pořádkové po kuty podle § 66 trestního řádu je procesním opatřením, jehož účelem je zjednat v řízení pořádek a zajistit tak, aby věc, která je předmětem řízení, byla v přiměřené lhůtě veřejně a spravedlivě projednána nezávislým a ne-

240