ZAJIŠŤOVÁNÍ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ 2024

K tomu lze příkladmo odkázat na argumentaci Ústavního soudu: „ Ústavní soud došel k závěru, že pořádkové pokuty v právním řádu ČR takovou sankci za deliktní jednání ve smyslu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy představují. Jsou stanoveny zákonem a zamýšleny jako preventivní a současně represivní opatření veřejné moci. Jejich výši (až do 500 000 Kč opakovaně) je proto třeba srovnat s povahou trestných činů, za které je možno rovněž uložit peněžitý trest. (…) Sankce v podobě pořádkové pokuty ukládaná správními orgány jako pořádkové opatření přitom byla původně konstruována více jako upozornění na povinnost respektovat stanovená pravidla a nedosahovala stupně represe nebo prevence ve smyslu trest něprávních a správnětrestních deliktů. Jako příklad lze uvést § 45 odst. 1 správního řádu, podle kterého tomu, kdo ztěžuje postup řízení, zejména tím, že se bez závažných důvodů nedostaví na výzvu ke správnímu orgánu, ruší přes předchozí napomenutí pořádek, bezdů vodně odmítá svědeckou výpověď, předložení listiny nebo provedení ohledání, může správní orgán uložit pořádkovou pokutu až do výše 200 Kč; u vojáků v činné službě a u příslušníků veřejných ozbrojených sborů odevzdá věc k vyřízení podle kázeňských předpisů. V posled ních letech je však patrná tendence ke zvyšování částek, které se v podobě ‚pořádkových pokut‘ ukládají.“ 44 Tento přístup vychází z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, která však v těchto věcech sice není jednotná, nicméně převažuje v ní závěr, že na pořádkové de likty je nutno nazírat jako na disciplinární delikty a opatření uložená soudy za účelem zajištění řádného průběhu řízení se podobají spíše výkonu disciplinárních pravomocí než uložení trestu za spáchání trestného činu. 45 Pořádkovou pokutu lze dle § 66 odst. 1 TrŘ uložit tomu, kdo (i.) přes předchozí napomenutí ruší řízení, (ii.) se k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu chová urážlivě, nebo (iii.) bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu byly dány podle tohoto zákona. Pořádková pokuta může být uložena až do výše 50 000 Kč. Podle Ústavního soudu musí být vždy nepochybně a jednoznač ně prokázáno, že nastaly okolnosti vyjmenované v ustanovení § 66 odst. 1 TrŘ, jinak stranným soudem. Pořádkovou pokutu dle zmíněného ustanovení nelze proto považovat za trestní obvinění, neboť jejím hlavním cílem je zajistit dosažení účelu řízení, nikoliv primárně postih toho, jenž tento účel maří. Dovedeno ad absurdum by na základě opačné konstrukce bylo možno za trestní obvinění považovat jakékoliv autoritativní uložení povinnosti, jež by objektivně vedlo k zásahu do sféry zájmů adresáta právní normy. Ani v nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 28/98 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 16, nález č. 161; vyhlášen pod č. 2/2000 Sb.), konstatujícím obecnou způsobilost pořádkových pokut zasáhnout do ústavně zaručených práv, nebyly předmětem posuzování pokuty ukládané v rámci probíhajícího řízení, nýbrž pořádkové pokuty za porušení povinnosti zakotvené ve správním právu hmotném. “ 44 Nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 1999, sp. zn. Pl. ÚS 28/98 (2/2000 Sb., N 161/16 SbNU 185). Obdobně srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3815/17 (U 2/92 SbNU 360). 45 K tomu srov. např. rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 23. 3. 1994, Ravnsborg proti Švédsku , stížnost č. 14220/88; ze dne 31. 5. 2011, Žugič proti Chorvatsku , stížnost č. 3699/08; ze dne 22. 2. 1996, Putz proti Rakousku , stížnost č. 18892/91; ze dne 18. 3. 2003, Jurík proti Slovensku , stížnost č. 0237/99; ze dne 21. 2. 2002, Kubli proti Švýcarsku , stížnost č. 50364/99; ze dne 2. 9. 1996, Veriter proti Francii , stížnost č. 25308/94.

241