ZAJIŠŤOVÁNÍ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ 2024

další důkazy a pouze z důvodu neuposlechnutí předvolání svědkem by jednání odročil, pak by zásah do včasnosti projednání věci nemusel být nutně zapříčiněn pasivitou svědka. Naznačené úvahy míří na extrémní situace a je otázkou, zda by v aplikační praxi obstály, nicméně chci na nich ukázat, že zásah do objektu skutkové podstaty tohoto přečinu nemusí vždy být snadné prokázat, a že automaticky neplatí, že opakované nedostavení se na předvolání bez řádné omluvy může samo o sobě naplnit skutkovou podstatu tohoto přečinu. Bez ohledu na nastíněné situace si myslím, že potrestání svědka za uvažované pasivní jednání je zbytné, zvláště za situace, kdy procesní předpisy upravují řadu jiných institutů, kterými lze jeho účast zajistit a současně jej účinně „potrestat“ za spáchání pořádkového deliktu. 19.7 Závěr V tomto příspěvku jsem se zabýval problematikou zajištění účasti svědků v soudní fázi trestního řízení a možným důsledkům jejich pasivity. Jak jsem již předeslal, zá konná úprava je poměrně stručná, proto v teoretické i aplikační rovině vyvstává řada otázek. O to více považuji za důležité se této oblasti věnovat a problémy zapříčiněné stručnou právní úpravou pojmenovat. Konkrétními nedostatky právní úpravy trestního řádu jsem se zabýval v jednot livých částech textu. Na tomto místě lze stručně shrnout, že ve vztahu k předvolání nejsou v trestním řádu dostatečně upraveny formální a obsahové požadavky, jakož ani vyhovující podmínky pro jeho doručování. Ve vztahu k předvedení lze trestnímu řádu zejména vytknout, že nestanoví požadavky na odůvodnění rozhodnutí o něm, a to ze jména pro jaké důvody bylo přistoupeno k aplikaci tohoto institutu a jaká kritéria byla vzata v úvahu. A konečně ve vztahu k pořádkové pokutě považuji za zásadní pochybe ní, pokud nejsou stanovena kritéria pro určení její výše, lhůta pro její uložení, někte ré požadavky na odůvodnění rozhodnutí a ani zvláštní postupy stížnostního orgánu. Možným zdrojem úvah de lege ferenda by mohl být správní řád, který rovněž upravuje zajišťovací instituty, přičemž právní úprava je mnohem preciznější. Z hlediska naplnění skutkové podstaty přečinu pohrdání soudem bych byl velmi obezřetný k tomu, aby uvažované jednání svědků bylo postihováno trestními sankce mi. Jak jsem již zmínil, podle mého názoru zkušený předseda senátu dokáže zajistit účast svědků prostřednictvím zajišťovacích institutů, aniž by bylo nutné iniciovat je jich trestní stíhání. Navíc se domnívám, že pro svědky, kteří se budou úmyslně vyhýbat účasti při procesních úkonech před příslušným soudem, bude efektivnějším postihem krátkodobé omezení na osobní svobodě nebo zásah do jejich majetkové sféry.

253