ZAJIŠŤOVÁNÍ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ 2024

nemohou proběhnout v nereálném prostředí, například v prostředí virtuální reality. “ 2 Toto konstatování je pravdivé, neboť kyberprostor není prostředím nereálným, tedy virtuál ním, ale prostředím, kde rovněž platí fyzikální zákony. Jen vzájemné působení subjek tů a objektů mezi sebou probíhá jiným způsobem a vlastnosti objektů v kyberprostoru jsou jiné než v klasickém, jak si dále řekneme, analogovém světě. Každý trestný čin je spáchán v konkrétním, hmotném prostředí a musí se nějakým způsobem projevit. Na tom je založen předpoklad a současně nutná podmínka, že musí existovat určitá interakce pachatele a jím používaných nástrojů s okolním prostředím, která musela v objektivní skutečnosti zanechat určité následky, tj. změny – stopy, které v okolním prostředí musely vzniknout v důsledku spáchání trestného činu. Předmět, na který působí jakýkoliv objekt, reaguje specificky právě na působení tohoto druhého objektu, a tak odráží jak toto působení, tak i působící objekt. Nejjednodušší formou takového odrazu je stopa, která odráží objekt (jeho vlastnosti), jenž stopu vytvořil, její složitější formou je stopa, která současně odráží i druh působení. Kriminalistická stopa je z hlediska svého vzniku specifickým odrazem, neboť ne každý odraz má charakter kriminalistické stopy. Nelze však ztotožňovat pojem odrazu s pojmem stopy. 3 Platí nicméně, že zatímco každá stopa je vždy odrazem, není každý odraz stopou, stejně jako každá stopa není důkazem a každý důkaz obstojí pouze v kontextu s důka zy dalšími, v podmínkách kyberprostoru obvykle nepřímými, jež musí tvořit ucelený řetězec. Existence tohoto řetězce v současných podmínkách technologického vývoje IT vzhledem k zajišťování stop a provádění důkazů je významnější než kdykoliv dříve. Nález Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. II.ÚS 3307/14 sice pojednává o osa mělém důkazu pachovou stopou, nicméně autor za klíčovou větu z tohoto rozhodnutí považuje: „rozhodování o vině a trestu není možno opřít pouze o jeden nepřímý důkaz, jehož důkazní hodnota je navíc oslabena.“ . 6.2 Dokazování Komentář k trestnímu řádu uvádí, že „ dokazování je vedle rozhodování nejdůležitější procesní činností orgánů činných v trestním řízení, protože umožňuje zjistit skutkový zá klad pro jejich rozhodování a pro další postup tak, aby mohl být splněn účel trestního řízení (viz § 1 trestního řádu). Význam dokazování spočívá především v tom, že jde o jedinou cestu, kterou si orgány činné v trestním řízení mohou a musí obstarat skutkový podklad pro své rozhodnutí, popřípadě pro jiný postup. … Účelem dokazování je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro každé roz hodnutí orgánů činných v trestním řízení (viz § 2 odst. 5 a komentář k němu). Jen takové zjištění, k němuž dospěly orgány činné v trestním řízení po dokazování provedeném v do statečné kvalitě, v potřebném rozsahu a za dodržení všech zákonných požadavků, může vést ke správnému, spravedlivému a přesvědčivému rozhodnutí ve věci. Dokazováním si proto 2 PORADA, Viktor a kol. Op. cit. 1, s. 112. 3 PORADA, Viktor, STRAUS, Jiří. Kriminalistické stopy . Teorie, metodologie, praxe . Plzeň. Nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, s. 22.

69