ZÁKAZ NUCENÍ K SEBEOBVIŇOVÁNÍ PŘI ČINNOSTI INSPEKTORÁTU PRÁCE / Jakub Morávek (ed.)

princip. 3 Vyjádřena bývá přímo, příp. je chápána jako imanentní součást práva na spra- vedlivý proces. Že jde o zásadu stále živou, byť má hluboké historické kořeny, ukazuje mj. posun v judikatuře nejen Ústavního soudu České republiky v posledních dvaceti letech (viz níže). Proměnlivost nemo tenetur a související diskuse nejsou překvapující, neboť jde do určité míry o odraz konfliktu a vyvažování mezi presumpcí neviny a obecnou ochranou veřejného zájmu a statků spolu s povinností orgánů veřejné moci usvědčit obviněného vlastní činností a aktivitou. V aplikační praxi orgánů veřejné moci, včetně správních orgánů při výkonu státní kontroly, nebývá zásada nemo tenetu r vždy důsledně zachovávána. Není výjimečné, že účastníci řízení či svědci bývají pod pohrůžkou pořádkové pokuty nuceni k aktivní součinnosti v případech, které charakterově odpovídají principu nemo tenetur . V sys- tému brzd a protiváh působení mocí tato vybočení moci výkonné poměrně úspěšně odcloňuje moc soudní v rámci přezkumu správních aktů. Byť se nejedná o ideální stav, jak soudní přezkum, tak odborný diskurz, k němuž má předkládaná publikace přispět, umožňuje relativně rychlé a efektivní usměrnění správní praxe. Problematičtější se zdají jiné tendence, které se v poslední době začínají množit. 4 Konkrétněji řečeno se jedná o odpovědnostní konstrukce v oblasti veřejného práva stavící na tom, že dokud účastník řízení neprokáže splnění veřejnoprávní povinnos- ti, platí, že takovou povinnost nesplnil a nese související veřejnoprávní odpovědnost. Příkladem budiž zásada odpovědnosti v rámci právní úpravy na ochranu osobních úda- jů, jak je zavedena čl. 5 odst. 2 obecného nařízení o ochraně osobních údajů, 5 ve spo- jení s vymezením skutkových podstat přestupků v ust. § 62 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů. Dále jde o instituty ukládající povinnému subjektu oznámit orgánu veřejné moci určité skutečnosti, kdy nesplnění oznamovací povinnosti je veřejnoprávním deliktem (přestupkem), přičemž současně není vyloučeno stíhání a potrestání oznamující osoby za veřejnoprávní delikt, který může vyplynout z oznamovaných skutečností. Příkladem takového institutu je čl. 33 obecného nařízení o ochraně osobních údajů zavedený institut ohlašování případů porušení zabezpečení dozorovému úřadu, či obdobný in- 3 K tomuto srov . Prášková, H. Princip nemo tenetur v kontrolním procesu. Správní právo. Praha: Minis- terstvo vnitra České republiky. 2012. sv. 5. s. 283 an. 4 K tomuto dále srov. Morávek, J. Ochrana osobních údajů podle obecného nařízení o ochraně osobních údajů (nejen) se zaměřením na pracovněprávní vztahy, Praha: Wolters Kluwer. 2019. s 420. 5 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady č. 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES.

7