ZÁKONÍK PRÁCE A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2023

K INSTITUTU RUČENÍ ZA MZDY, PLATY A ODMĚNY Z DOHODY

doc. JUDr. Jakub Morávek, Ph.D. 1 V roce 2000 v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie, k němuž došlo 1. května 2004, kvůli včasné implementaci evropské legislativy vyhlásil tehdejší předseda vlády Miloš Zeman tzv. legislativní smršť. Přípravou předpisů byl ve vládě ČSSD pověřen ministr spravedlnosti Pavel Rychecký. Z pochopitelných důvodů byl důsledkem nárůst počtu právních předpis vyhlá šených ve Sbírce zákonů nepodobný letům 1990 až 1992, kdy se čísla blížila 600. Konkrétně řečeno, v letech 2000 až 2004 bylo ve Sbírce zákonů ročně vyhlášeno mezi 498 až 700 právními předpisy. Je poněkud znepokojující, že přes občasné výkyvy v následujících letech nedošlo k poklesu počtu právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů pod 400 ročně. Konečné číslo již více jak 20 let pravidelně atakuje 500. Jako by snad měl Milošem Zemanem před více jak 20 lety vyhlášený „program“ legislativní smršti trvat až do vý slovného odvolání ústy předsedy vlády. Příčiny legislativní nadprodukce lze vidět v zásadě dvě. Jednou zůstává legislativa EU. Ta jednak prochází permanentní modifikací, a jednak (zcela v souladu s obvyklými trendy) dále bují i do dříve opomíjených oblastí. Význam tohoto faktoru by nemusel být zásadní, byla-li by práce tuzemského zákonodárce efektivní, průběžná a včasná. Cesta k přijetí evropské legislativy je totiž zpravidla relativně dlouhá, když od přijetí příslušného aktu (směrnice či nařízení) do doby jeho platnosti, resp. účinnosti ve smy slu zdejší legislativy, bývá dostatečný časový prostor. V nezanedbatelném počtu případů tak hlavní problém s unijní legislativou vzniká až v momentě její transpozice či implementace do právního řádu České republiky, resp. v momentě adaptace právního řádu České republiky na předmětnou evropskou legislativu. Příprava legislativy na ministerské úrovni v posledních letech totiž chronicky mešká, což má za důsledek jednak krátké legisvakanční lhůty a jednak značnou frag mentaci, neboť není prostor pro rozsáhlé souhrnné novelizace. Nikoli výjimečně jsou 1 Autor působí na katedře pracovního práva a práva sociálního zabezpečení Právnické fakulty Univerzity Karlovy jako docent, je vedoucím katedry pracovního práva a práva sociálního zabezpečení Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, místopředsedou České společnosti pro pracovní právo a právo sociálního zabezpečení a advokátem v Praze. Příspěvek vznikl díky podpoře poskytované v rámci výzkumného projektu Cooperatio/SOC/LAWS 10 “Labour Law and Social Security Law” a zohledňuje stav právní úpravy ke dni 30. listopadu 2023.

66