ZÁKONÍK PRÁCE A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2023

níku v návaznosti na jeho ust. § 2914 ObčZ. 10 Byly však poměrně striktně odmítnuty jak pracovněprávní teorií, 11 tak v nedávné době i judikaturou Nejvyššího soudu. 12 Je paradoxní, že argumentem, které pro některé může vrátit úvahy o redefinici od povědnostních schémat v pracovněprávních vztazích z určitého úhlu pohledu do hry, je nepovedené, nekoncepční a nepromyšlené rozšíření evropské legislativy, jemuž lze ze shora uvedených důvodů předvídat osud nepodobný sdílenému pracovnímu místu ve smyslu ust. § 317 ZPr. 13 Tedy institutu legislativně formálně existujícímu, jehož faktická aplikace je de facto nulová. Zdá se, jako by si předkladatel či možná spíše zpracovatel tento aspekt věci neuvě domoval, resp. jako by jej přehlédl a podcenil. Jde přitom o zásadní moment pro budoucí uspořádání právní úpravy pracovně právních vztahů, stejně jako pro úvahy o právní regulaci platformové práce a souvise jících jevů. Změna odpovědnostních schémat v pracovněprávních vztazích, jak bylo ostat ně v minulosti zmiňováno, jistě není tabu a je tématem k diskusi. Zejména lze mít za to, že v určitých případech existuje prostor pro solidární odpovědnost zaměstnanců za újmu. 14 Jakákoli změna v tomto směru však musí být provedena uvážlivě a po důsledné odborné diskusi zakládající se na odpovídajícím analýzách a zvažující všechny souvise jící argumenty a důsledky. Nemůže jít o výsledek fakticky mimovolní eroze stávajících schémat působené jednak evropskou legislativou a jednak individuální úřednickou právo tvorbou vycházející z přesvědčení o správnosti vlastního řešení. 10 Srov. Bezouška, P. Je náhrada škody v zákoníku práce upravena opravdu komplexně? Právní rozhledy, 2018, č. 12, s. 439 a násl.. Melzer, F. Odpověnost za pomocníka podle § 2914 českého Občanského zákoníku. Societas et iurisprundentia, 2016, č. 4, s. 71 a násl. 11 Srov. Bělina, M. Škoda způsobená zaměstnancem a jeho (ne)odpovědnost vůči třetím osobám. Právní rozhledy , 2018, č. 13-14, s. 485–487. Bělina, M. Náhrada nemajetkové újmy v pracovním právu. Právní rozhledy, 2018, č. 18, s. 635–639. 12 Srov. například Nejvyšší soud České republiky ve věci sp. zn. 25 Cdo 1029/2021. 13 V případě ust. § 324a ZPr tento důsledek lze předpokládat jednak proto, že jen velice málo adresátů bude schopno v předepsané lhůtě vypravit bezvadnou výzvu zakládající ručitelský závazek, a jednak proto, že obligatorní součástí smluvní dokumentace mezi subdodavateli a dodavateli se s vysokou mírou pravděpodobnosti stanou prohlášení, listiny a potvrzení, které ručení ve smyslu zákona vylučují. 14 Morávek, J. Prostor pro sdílení odpovědnosti v pracovněprávních vztazích? In Križan, V., Olšovská, A. (eds.) Prianiky Pracovného práva do iných odvetví súkromného práva. Zborník z mezdinárodného vedeckého kongresu Trnavské právnické dni, Trnava: Právnická fakulta Trnavkej univerzity v Trnave. 2022. s. 78–86. Morávek, J. Perspektivy pracovněprávní odpovědnosti v době moderních technologií. In Pichrt, Boháč, Elischer, Kopecký, Morávek (eds.). Sdílená ekonomika a delikty. Praha: Wolters Kluwer. 2018. s. 64–72, Morávek, J. O odpovědnosti. In Stránský, Zapletal, Antlová a Blažek (eds.) Pracovní právo 2018. Náhrada nemajetkové újmy v pracovním právu, ochrana zdraví při práci a aktuální otázky nemo cenského pojištění. Acta Universitatis Brunensis, Iuridica, Masarykova univerzita. Brno. 2019. sv. 645. s. 95–108.

79