Aktuální otázky pracovního a sociálního práva 2024

mimo sjednané místo výkonu práce vykonat. Může se jednat pouze o část směny, ale rovněž může jít i o několik dnů, týdnů či měsíců. 1 Je proto logické, že změna místa výkonu práce podléhá dohodě obou smluvních stran pracovního poměru. Na pracovní cestu může být zaměstnanec vyslán pouze se svým souhlasem. Souhlas se může vztahovat k jednotlivé pracovní cestě, ale i k pracovním ces tám obecně. Generální souhlas s vysíláním na pracovní cesty je ostatně poměrně obvyklou součástí pracovních smluv u zaměstnanců, u nichž se konání pracovních cest očekává. Nedal-li zaměstnanec takový souhlas anebo nelze-li jej použít 2 , je třeba, aby dal sou hlas ke konkrétní pracovní cestě. Forma souhlasu není předepsána. Zaměstnanec tak nejenže nemusí souhlas dávat písemně, ale ani ústně; postačí, pokud souhlas projeví konkludentně tím, že na pracovní cestu odjede. 3 Podstatou pracovní cesty je změna místa výkonu práce. Místo výkonu práce při tom může být sjednáno i velmi široce (např. Česká republika). To je v kontextu pra covních úrazů významné zejm. při úrazu na cestě na místo určení pracovní cesty. Cesta v rámci místa výkonu práce totiž není pracovní cestou ve smyslu § 42 ZPr; podstatou pracovní cesty je, že je konána mimo sjednané místo výkonu práce. V těchto případech se však aplikuje § 34a ZPr, který upravuje pravidelné pracoviště pro účely cestov ních náhrad. 4 Ten stanoví, že je-li místo výkonu práce sjednáno šířeji než jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště obec, kde nejčastěji začínají cesty zaměstnance za účelem výkonu práce. Toto pracoviště je rozhodné i pro posouzení pracovního úra zu. Vyjede-li proto zaměstnanec s pravidelným pracovištěm v Praze konat práci mimo Prahu, případný utrpěný úraz bude úrazem pracovním, byť nejde o pracovní cestu, ale o cestu mimo pravidelné pracoviště ve smyslu § 152 písm. b) ZPr. Neztotožňuji se totiž s názorem, že za pracovní cestu je pro účely § 274a odst. 2 ZPr třeba považovat výhradně pracovní cestu ve smyslu § 42 ZPr, a nikoliv pra covní cestu pro účely cestovních náhrad. 5 Ten je vyjádřen ve výkladovém stanovis ku AKV VII. – druhá část ze dne 14. 4. 2012. Výkladové stanovisko se konkrétně týká mimořádné cesty zaměstnance v souvislosti s výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště podle § 152 písm. c) ZPr. Podle mého názoru však § 274a odst. 2 ZPr vylučuje pouze případy, kdy zaměstnanec cestuje 1 VALENTOVÁ, K. § 42 [Pracovní cesta]. In: VALENTOVÁ, K., PROCHÁZKA, J., JANŠOVÁ, M., ODROBINOVÁ, V., BRŮHA, D. a kol. Zákoník práce. 2. vydání . Praha: C. H. Beck, 2022, s. 154. 2 Zejm. z důvodu, že je zaměstnankyně těhotná, že zaměstnanec pečuje o děti do věku 8 let (resp. do 15 let u osamělých zaměstnanců), nebo že zaměstnanec pečuje o osobu závislou ve II. a vyšším stupni. Tito zaměstnanci totiž mohou být vysláni na pracovní cestu mimo obvod obce svého pracoviště nebo bydli ště jen se svým souhlasem ke konkrétní pracovní cestě. Případný dřívější generální souhlas s vysíláním na pracovní cesty se neuplatní. 3 VALENTOVÁ, K. § 42 [Pracovní cesta]. In: VALENTOVÁ, PROCHÁZKA, JANŠOVÁ, ODROBINOVÁ, BRŮHA a kol., op. cit., str. 154. 4 Srov. 274a odst. 2 ZPr. 5 Stanovisko je rovněž citováno v: ODROBINOVÁ, Veronika. § 274a [Cesta do zaměstnání a zpět]. In: VALENTOVÁ, PROCHÁZKA, JANŠOVÁ, ODROBINOVÁ, BRŮHA a kol., op. cit., str. 895.

58