Aktuální otázky práva autorského a práv průmyslových 2025

dílo (v širším i užším smyslu) je výsledkem individuální tvůrčí fantazie autora (výron osobnosti autora), kde kritériem pro přiznání ochrany je autorskoprávní individualita (pojem a obsah), novost, statistická jedinečnost v. původnost, která je z podstaty vy loučena. Každé dílo se sestává nejméně ze dvou komponent: obecného fondu (kultury či lidstva) ve smyslu dnešní public domain, a jeho autorskoprávního ztvárnění. Toto pojetí doznává změn v éře tvůrčí činnosti asistované umělou inteligencí; generativní AI nelze považovat za pouhý pasivní nástroj – výstup vzniká na základě lidského „promp tu“ a nastavení parametrů. Pokud je ale prompt jen obecný podnět („nápad“) či pouze podnětem ke vzniku díla, nelze zadavatele považovat za autora (§ 8 odst. 2, § 2 odst. 6 a § 59 odst. 1 AZ). Podle rozsudku sp. zn. 30 Cdo 725/2012 nemůže být právně re levantním podnětem pouhý nápad, idea, impulz či iniciativa. Vedením při vytváření díla je podle rozsudku konstantní dozor výkonu tvořivé činnosti a její řízení spočívající zejména v udávání celkové koncepce a obsahového, funkčního či hospodářského cha rakteru díla a jeho konečného vzhledu.) Naopak, pokud člověk používá AI k naplnění své tvůrčí koncepce a kontroluje výsledek, může být jeho činnost kvalifikována jako tvůrčí činnost. Zásadní tedy musí být tvůrčí činnost uživatele pomocí nástroje AI, zda vyjadřuje své tvůrčí záměry, svou představu s jeho pomocí – ne naopak či zda použije vygenerovaný výstup jako podklad pro další tvůrčí činnost. Uživatel musí být určující osobou v procesu tvorby, aby mohlo vzniknout individuální autorské dílo. Podle Ireny Holcové generativní umělá inteligence napodobuje činnost člověka, simuluje jeho myšlenkové pochody, bez nich by neexistovala (nemohla existovat). Generativní umělá inteligence vytváří konkurenční obsah, často zcela cíleně, což má dopad na ekonomické zájmy lidských tvůrců, které jsou aktuálně upozaďovány zájmy technologických gigantů, kteří jsou společností vnímáni jako nositelé pokroku. Autorka upozornila, že i když AI může být přínosem v mnoha oblastech (např. me dicíně), z pohledu autorského práva představuje bezprecedentní zásah do práv autorů, a to jak v osobnostní, tak v majetkové rovině, a to v řadě případů zcela záměrně. Dochází ke ztrátě kontroly nad užitím děl, narušení integrity a riziku devalvace tvůrčí činnosti. Autorská díla jsou při trénování umělé inteligence využívána bezesmluvně nad rozsah mimosmluvních institutů (výjimky text a data mining, pro karikaturu, parodii, pastiš – ustojí aplikace těchto výjimek na trénování umělé inteligence třístup ňový test s ohledem na existenci právní nejistoty v celém uživatelském řetězci?). Podle autorky dochází nesporně k rozmnožování autorských děl při počátečním sběru dat, během přípravy pro trénování, i v dalších fázích lze uvažovat existenci ne přímých rozmnoženin autorských děl. Nelze opomenout ani možnost existence neka losoutěžního jednání. Irena Holcová vyzdvihla nutnost rozlišovat mezi „zespolečenštěním“ a „demokra tizací“ tvorby – tedy mezi svobodným sdílením děl a jejich faktickým zneužíváním. Autorská díla podle ní nejsou a nemohou být považována za „obecný fond lidstva“ (public domain) jen proto, že jsou dostupná online. I u volných děl, u kterých uply-

19