Aktuální otázky práva autorského a práv průmyslových 2025

d. Jaký je rozsah výhrady (opt-out) z TDM výjimky, zejména zda se vztahuje pouze na konkrétní rozmnoženinu díla, ke které je výhrada připojena, nebo na dílo obecně? Výhrada z TDM výjimky (opt-out) se většinou vykládá tak, že se vztahuje na celé dílo obecně, nikoli jen na jednotlivou rozmnoženinu, ke které je připojena. Právní úprava v DSM směrnici ani v českém autorském zákoně limit na konkrétní rozmnože niny nestanoví, naopak používá pojem „dílo“ 43 . Důvodem je již samotný účel a charakter toto výhrady. Výhrada má zabránit tomu, aby bylo samotné dílo (např. článek, skladba, fotografie), nikoliv konkrétní jeho roz množenina, užito pro TDM bez svolení nositele práv. V praxi by bylo značně neefektivní a administrativně náročné označovat každou rozmnoženinu zvlášť; obecná účinnost výhrady je praktičtější a lépe odpovídá potře bám jak jednotlivých autorů, tak kolektivních správců, kteří často vydávají opt-out na celý svůj repertoár (což, jak je uvedeno výše, je právně sporné). Dále, pokud by se výhrada vztahovala pouze na konkrétní rozmnoženinu, umož nilo by to snadné obcházení ochrany prostřednictvím získání díla z jiného zdroje, kde by výhrada označena nebyla. Tedy účinnost výhrady na celé dílo (nikoliv na konkrétní rozmnoženinu) lépe chrání zákonný zájem nositelů práv na efektivní kontrolu využívání jejich autorských děl při TDM. Proti tomu stojí výklad, že by se výhrada z TDM výjimky měla vztahovat pouze na konkrétní rozmnoženinu díla, ke které je připojena, nebo která se nachází na zdroji dat (webové stránce, databázi atp.), kde je výhrada uvedena. Takové pojetí zajišťuje vyšší právní jistotu pro uživatele, kteří mohou jednoduše ověřit existenci výhrady přímo u rozmnoženiny, se kterou pracují. Například v situaci, kdy je výhrada učiněna jen v tištěné podobě knihy a není již uvedena v její elektronické verzi, se kterou TDM software pracuje, nebo kdy je výhrada učiněna hromadně (viz výše), je v podstatě nemožné ověřit, zda se na určité dílo výhrada vztahuje. Vzhledem k tonu, že není nikdy možné zcela vyloučit, že „výhrada byla někdy někde učiněna“, nemůže mít uživatel nikdy jistotu, že se může o TDM výjimku opřít. Přináší také větší flexibilitu samotným držitelům práv, kteří tak mohou rozhod nout, na které konkrétní rozmnoženiny díla výhradu uplatní a na které nikoliv, napří klad s ohledem na rozdílné licenční podmínky nebo distribuční platformy. Soudy tuto konkrétní otázku dosud výslovně neřešily a jednoznačná judikatura k rozsahu platnosti výhrady z TDM výjimky chybí. Bude ji však muset vyřešit němec ký soud ve sporech GEMA vs. Open AI a Gema vs. Suno AI, neboť GEMA se v tomto

43 Viz čl. 4 odst. 3 Směrnice DSM a méně jednoznačně i § 39c odst. 2 AZ.

44