ČPŽP 59

1/2021 VĚDECKÁ TÉMATA hodnot upytlačené zvěře podle druhu, pohlaví a věku, který určuje hodnotu pro- střednictvím minimálních nákladů na vrácení jedince téhož druhu do honitby, tj. uvedení honitby do původního stavu. Vlk obecný v něm ale uveden není, a tak je potřeba hodnotu vlčího kadáveru vždy určit znaleckým posudkem. Lze však do- vozovat, že jakýkoliv neoprávněný zástřel vlka je podle § 304 odst. 1 TZ trestný, je- likož ve výše zmíněném sazebníku je uvedena např. liška obecná, která patří mezi malé šelmy, či kuna lesní a hodnota u nich uvedená je celkem 4 800Kč. Mezi kva- lifikované podstaty v odst. 2 se pak řadí spáchání trestného činu pytláctví členem organizované skupiny, získání pro sebe nebo pro jiného většího prospěchu (podle § 138 TZ alespoň 50 000 Kč), spáchání speciálním subjektem trestného činu, a to osobou se zvláštní povinností chránit životní prostředí, speciální recidiva, čímž se rozumí to, že pachatel byl v posledních letech za stejný čin odsouzen či potrestán a spáchání činu zavrženíhodným způsobem („ způsob lovu, který způsobuje zvě- ři zbytečné utrpení “ 25 ), hromadně účinným způsobem („ lov s použitím výbušnin, jedu, plynu, elektrického proudu apod. “ 26 ) nebo v době hájení. Podle § 42 odst. 1 ZoM lze lovit jen zvěř, která není hájena podle § 2 písm. c), a to ve stanovené době lovu. Vlk obecný spadá do kategorie celoročně hájené zvěře, a proto jakéko- liv neoprávněné ulovení vlka naplní též tuto kvalifikovanou skutkovou podstatu. Za § 304 odst. 2 TZ hrozí pachateli trest odnětí svobody na šest měsíců až pět let, peněžitý trest nebo propadnutí věci. Trestní zákoník poskytuje výčet veškerého možného chování člověka, kterým může pachatel úmyslně či v některých případech i z hrubé nedbalosti přímo ohro- zit vlka. Vždy je však velice těžké sehnat dostatek důkazů či vůbec dohledat viníka, který by se takovýchto trestných činů mohl vůči vlčímu jedinci dopustit. 2. Právní status vlka podle našich sousedů Vlci v naší krajině zcela vymřeli. Zpátky se však začínají navracet z okolních států, a to především z Německa, Polska a Slovenska. Jde o jejich přirozenou ex- panzi, ke které ale může dojít až ve chvíli, kdy je celá populace dostatečně stabilní. Vlci a jejich výskyt na českém území jsou tudíž závislí na vitalitě vlčích populací našich sousedů. Záruku zdravé vlčí populace lze spatřovat také v zajištění ochrany v rámci legislativy. Všechny níže uvedené státy jsou signatáři jak Bernské úmlu- vy, tak CITES a jsou členskými státy Evropské unie. Základní právní východiska ochrany vlka obecného jsou tak pro všechny, včetně Česka, stejná.

25 Ibidem, str. 3018. 26 Ibidem, str. 3018.

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

69