ČPŽP 59

1/2021 VĚDECKÁ TÉMATA ny fauny a flóry, převažujícího veřejného zájmu včetně zájmů sociální a ekono- mické povahy, ochrany lidského zdraví, veřejné bezpečnosti, ze studijních důvodů a z důvodu výuky, za účelem znovuosídlení určitého území, odchovu a přesídlení apod. Německý zákon o ochraně přírody obsahuje dokonce samostatné tzv. „vlčí ustanovení“ upravené v § 45a BNatSchG, kde se obecně zakazuje divoké jedince vlka obecného krmit či lákat krmivem. Toto ustanovení současně upravuje mož- nost povolit odstřel i takových jedinců smečky, u kterých nebyla přímo prokázána účast na škodě způsobené na hospodářských zvířatech, ale je přitom na základě prostorové a časové souvislosti velmi pravděpodobné, že jsou škůdci. Povolit od- střel lze, i pokud škoda hrozí i na jiných než hospodářských zvířatech. Ochranou vlka se zabývá také § 19 odst. 1, 2 BNatSchG, podle něhož ško- da způsobená mj. na vlku obecném se současně považuje za ekologickou újmu ve smyslu zákona o škodách na životním prostředí, Umweltschadensgesetz . Přímo nebo nepřímo způsobené újmě je třeba podle tohoto zákona předcházet, popř. újmu kompenzovat. Co se týká úpravy ochrany vlka na národní úrovni, pro Českou republiku má význam zejména národní úprava zakotvená v právním řádu spolkové země Sasko. Je tomu tak proto, že po dlouhou dobu bylo Sasko jedinou spolkovou zemí, v níž se objevil po dlouhé době vlk a znovu se zde začal zabydlovat. V současné době se právě na jeho území vyskytuje podstatná část středoevropské nížinné populace vlka obecného a vztah tohoto státu k uvedené šelmě má tedy přímý vliv na její návrat do Čech. Saská legislativa obsahuje vlastní zákon o ochraně přírody, ve kterém se ale druhové ochraně příliš nevěnuje. Pouze v § 24 odst. 2 Sächsisches Naturschutzgesetz dává pravomoc orgánu ochrany přírody stanovit právním předpisem či individuál- ním právním aktem zvláštní ochranné opatření pro stanoviště chráněného druhu. Taková oblastní ochrana může být vyhlášena až do vzdálenosti 500 metrů od sta- noviště, aby bylo zamezeno případnému rušení. Více však saské právní předpisy federální úroveň ochrany vlka nerozšiřují. Je však třeba uvést, že díky mnohaletým zkušenostem s vlky má Sasko nejlépe propracovaný systém péče o vlka, náhrad škod jím způsobených i práce s veřejností. Jedná se o tzv. Managementplan für Wolf , kon- cepční nástroj, který specifikuje právní i věcná východiska této problematiky, stano- ví, kdo a jak provádí práci s veřejností, jakým způsobem mohou chovatelé chránit svá hospodářská zvířata, jakou jim k tomu nabízí pomoc stát, upřesňuje postup při uplatnění náhrady škody způsobené vlkem, apod. Ještě je nutné se zmínit o Bundesjagdgesetz (dále jako „BJagdG“), tj. loveckém zákonu, obsaženém v německém federálním právním řádu, jemuž je v Česku ob- dobou zákon o myslivosti. Ustanovení tohoto zákona se však na vlky nevztahují, neboť Canis lupus není uveden v seznamu obsaženém v § 2 odst. 1 BJagdG, kde je vymezena srstnatá lovná zvěř (např. rys je do výčtu takové zvěře zanesen). Ani

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

71

Made with FlippingBook flipbook maker