ČPŽP 59

1/2021 VĚDECKÁ TÉMATA spolkový stát Sasko, který využil práva přiznaného jednotlivým státům upravit seznam lovné zvěře svou vlastní legislativou ve smyslu § 2 odst. 2 BJagdG, vlka obecného do svého výčtu divoké zvěře nezařadil. Naopak § 3 prováděcího předpi- su Sächsisches Jagdverordnung zakazuje vůči vlkům i užití výjimky povolení k lovu podle § 22 odst. 2 Sächsisches Jagdgesetz , která jinak může být v jednotlivých případech udělena příslušným loveckým orgánem dokonce i vůči zvěři uvedené v příloze IV. písm. a) směrnice OFFB. Nepřímá ochrana vlka je pak zakotvena i v německém trestním právu, které obsahuje skutkové podstaty trestných činů chránící vlky nejen v Strafgesetzbuch (dále jako „StGB“), trestním zákoně, ale také v § 69 až 73 BNatSchG. Například podle § 71 odst. 1 BNatSchG hrozí peněžitý trest či trest odnětí svobody až na pět let tomu, kdo jednal v rozporu se zákazy v § 44 BNatSchG. Stejný trest hrozí podle § 329 odst. 3 č. 6 StGB tomu, kdo jedince druhu zvláště chráněného živočicha usmrtí, chytí či štve apod, pokud takovým jednáním poruší právní předpis nebo zákaz k ochraně přírodní rezervace nebo národního parku. Obzvláště závažný trestný čin v oblasti životního prostředí pak lze spáchat podle § 330 odst. 1 č. 3 StGB tím, že pachatel svým konáním trvale poškodí stav zvláště chráněného dru- hu živočichů. Za tento čin mu hrozí trest odnětí svobody ve výši 6 měsíců až 10 let. 2.2 Polsko V Polsku je ochrana druhů živočichů zakotvena v zákoně o ochraně příro- dy a v nařízení ministra životního prostředí Rozporządzenie Ministra Środowiska z dnia 16 grudnia 2016 r. w sprawie ochrony gatunkowej zwierząt (dále jako „RwSOGZ“), které bylo vydáno na základě zmocnění čl. 49 Ustawy o ochronie pr- zyrody (dále jako „Ochr. Przyr.“). V příloze č. 1 RwSOGZ je Canis lupus zanesen v seznamu druhů zvířat podléhající přísné ochraně a vyžadující aktivní ochranu. Dále je uveden v příloze č. 4 RwSOGZ, v níž se nachází seznam zvířat, u kterých se zřizuje ochranná zóna. Velikost takového pásma je 500 metrů od vlčí nory. Při vymezování zakázaných jednání vůči druhům chráněných zvířat užívá polský právní řád takový postup, ve kterém v zákoně uvede možné zákazy a jejich výjimky, které lze zavést, a následně ponechá jejich konkrétní výčet na provádě- cím předpisu ministra životního prostředí. Vůči vlkům je tedy čl. 52 odst. 1 Ochr. Przyr. ve spojení s § 6 odst. 1 a 2 RwSOGZ zakázáno jejich úmyslné zabíjení, zmr- začení či odchyt, chov, přeprava, shromažďování, držení, jakékoliv rušení, ničení jejich stanovišť apod. Polská úprava je ve svých zákazech mnohem více kazuistič- tější než v okolních zemích, o čemž svědčí např. zákazy ničení nor, míst k hledání potravy, úmyslného bránění jedincům v návratu do stanoviště atd. Dále jsou pak v § 8 odst. 1 uvedena zakázaná jednání proti vlkům, kteří nežijí v divoké přírodě, mezi které patří mj. zákaz úmyslného zabíjení, zmrzačení, odchytu nebo rušení.

72

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ