ČPŽP 59

1/2021 Z LEGISLATIVNÍHO PROCESU ho do České republiky, pakliže držitel prokáže zákonný původ jedince v souladu s § 54 odst. 1 tohoto zákona. Tyto zákazy se rovněž nevzta- hují na mrtvé jedince zvláště chráněného druhu živočicha odebraného z přírody na území České republiky před datem přistoupení k Evropské unii, pakliže držitel prokáže zákonný původ jedince v souladu s právní úpravou platnou v době jeho nabytí.“ Opět se jedná o pozměňovací návrh, který s implementací evropských před- pisů o prevenci a regulaci invazních nepůvodních druhů vůbec nesouvisí. Dotýká se především myslivosti, i když se tváří, že jde o CITES dle zák. č. 100/2004 Sb. a ochranu přírody dle zák. č. 114/1992 Sb. U tohoto nenápadného pozměňovacího návrhu bych měl nejprve uvést, že stanovisko Ministerstva životního prostředí bylo neutrální. Z jeho odůvodnění vyplývá, že „…Pozměňovací návrh reaguje na skutečnost, že stávající znění zákona o ochraně přírody a krajiny nerozlišuje případy, kdy se držení a další nakládání s je- dinci zvláště chráněných živočichů, resp. konkrétně s mrtvými jedinci, jejich částmi nebo výrobky z nich, týká jedinců získaných mimo území ČR. Na takové jedince se pak vztahuje stejná ochrana jako na jedince pocházející z přírody v ČR, přestože k je- jich odebrání z přírody došlo legálně na území jiného státu – to je dle návrhu neade- kvátní a vede to k nepřiměřené administrativní zátěži. Návrh dále řeší problematiku držení jedinců získaných před účinností regulace týkající se mrtvých jedinců, která byla zavedena v souvislosti s transpozicí Směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (tzv. směrnice o stano- vištích) v době přistoupení ČR k EU. S vlastním návrhem a jeho odůvodněním lze souhlasit. S ohledem na skutečnost, že návrh předpokládá u předmětných jedinců prokázání zákonného původu dle § 54 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, tedy zejména prokázání legálního nabytí mimo území ČR (resp. v druhé řešené oblasti nabytí před datem přistoupení ČR k EU), nezakládá návrh riziko z hlediska zajištění zájmů ochrany přírody na na- šem území. Návrh je rovněž omezen ve vztahu k zákazu držení a dopravy, resp. pro případy vlastního využití ze strany držitele a nekoliduje tak s úpravou v oblasti obchodování s ohroženými druhy (CITES) a případně s podmínkami ochrany jed- notlivých druhů živočichů v rámci EU (kdy lze považovat za oprávněné další držení jedince, jestliže v jiném členském státě bylo řádně povoleno jeho odebrání z přírody, avšak nebylo by již ve všech případech zřejmé, zda bylo povoleno i jiné využívání, prodej atd.). V případě jedinců je relevantní odůvodnění pozměňovacího návrhu, jež odkazuje na netransponované ustanovení čl. 12 odst. 2 směrnice o stanovištích a návrh by tak neměl představovat kolizi s právní úpravou platnou v rámci EU ani v tomto případě. “

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

87