ČPŽP 61

3/2021 komentovaná judikatura soudního dvora EU a eslp jati do mateřské školy, nedošlo k porušení jejich práva na ochranu soukromého života dle článku 8 Úmluvy. Námitky na porušení práva na svobodu myšlení a svě- domí označil většinou hlasů za neslučitelné s Úmluvou ratione materiae , neboť kritické názory stěžovatelů vůči očkování nepovažoval za přesvědčení chráněné článkem 9 Úmluvy. Námitky na porušení práva na vzdělání ve smyslu článku 2 Protokolu č. 1 nepovažoval šestnácti hlasy proti jednomu za nutné posoudit vzhle- dem k závěrům učiněným na poli článku 8 Úmluvy. V jiném očkovacím rozhod- nutí ve věci Le Mailloux proti Francii 14 odmítl ESLP stížnost na nedostatečnost vnitrostátních opatření v boji proti onemocnění Covid-19, s tím, že je neslučitelná s Úmluvou ratione personae pro svoji povahu actio popularis , jelikož stěžovateli, který poukazuje na porušení Úmluvy toliko v obecné rovině, nenáleží ve smyslu článku 34 Úmluvy postavení oběti namítaných porušení. Dvojí trestání: Zolotukhin a životní prostředí Potíže při aplikaci článku 4 protokolu č. 7 Úmluvy (zákaz dvojího trestání) působí skutečnost, že tento článek ani žádné jiné ustanovení Úmluvy nijak blí- že nespecifikuje totožnost činu, s čímž souvisela nejednotnost judikatury ESLP ve vztahu k této otázce. 15 Ke sjednocení své vnitřně rozporné judikatury ESLP při- stoupil v roce 2009 v rozsudku velkého senátu ve věci Zolotukhin proti Rusku 16 , v němž odmítl přístup vycházející z právní kvalifikace ( legal classification , quali- fication juridique ) deliktu s tím, že takový přístup je příliš restriktivní vůči prá- vům jednotlivce. Podle ESLP tak Úmluva zakazuje stíhání pro druhý „trestný čin“, pokud je tento druhý trestný čin založený na totožném či v podstatných rysech totožném skutku ( identical facts , mêmes faits ). 17 ESLP tak odmítl přístup kladoucí důraz na právní kvalifikaci deliktu. Jak je patrné, přístup ESLP ve věci Zolotukhin je ve velkém napětí s pojetím správního trestání v České republice. České správní soudy proto nadále zdůrazňu- jí nutnost zohlednění různých zájmů chráněných jednotlivými předpisy – a inter- pretují závěry rozsudku ve věci Zolotukhin tak, že není podstatné, zda je pachatel postihován za trestné činy (a analogicky správní delikty) upravené jedním práv- ním předpisem nebo více právními předpisy, neboť takový přístup by byl příliš restriktivní vůči právům jednotlivce. 18 K tomu, aby bylo možné postihnout pa- chatele na základě totožného jednání za dva různé delikty, tedy nestačí samotná existence dvou nominálně odlišných skutkových podstat deliktu. Teprve odlišnost 14 Rozsudek ESLP ze dne 5. 11. 2020, Le Mailloux proti Francii, stížnost č. 18108/20. 15 Viz zejm. rozsudek ESLP ze dne 23. 11. 1976, Engel a další proti Nizozemsku , stížnost č. 5370/72 a 3 další. 16 Rozsudek ESLP ze dne 10. 2. 2009, Zolotukhin proti Rusku , stížnost č. 14939/03. 17 Viz zejména body 81–82. 18 Viz např. rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2008, č. j. 5 Afs 9/2008-328.

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

137