ČPŽP 61

3/2021 komentovaná judikatura soudního dvora EU a eslp povědnosti při současném zachování předvídatelnosti práva je dosahováno formálním zákonným vymezením jednotlivých skutkových podstat trestných činů a v úvahu při- cházejících sankcí. Obdobně je tomu také ve správním trestání. Pozice zastávaná stě- žovatelkou by dotaženo ad absurdum znamenala, že pro právo životního prostředí by postačovalo vymezit v zákoně jednu generální skutkovou podstatu správního deliktu a ponechat širokou diskreci správním orgánům při její aplikaci. Taková situace by však dle Nejvyššího správního soudu zakládala stav nepřípustné právní nejistoty pro jednot- livce. Na uvedených závěrech Nejvyššího správního soudu nic nemění ani skutečnost, že věcně a místně příslušným k rozhodnutí o spáchání deliktů, za něž byla stěžovatelka sankcionována, je ve všech případech tentýž správní orgán.“ 26 Výše uvedené znamená, že důsledkem závadného jednání může být v konkrét- ním případě zároveň např. ohrožení vodního toku, nedostatečné zajištění pořádku na úseku nakládání i ohrožení přírodního prostředí v chráněné krajinné oblasti. V takovém případě „(ř)ízení o správních deliktech na úseku vodního práva, naklá- dání s odpady a ochrany přírody a krajiny mohla být vedena samostatně. To vylučuje aplikaci zásady absorpce, neboť ta se použije při ukládání sankce za více přestupků (správních deliktů) téhož pachatele projednaných ve společném řízení.“ 27 Citovaný závěr ohledně vyloučení zásad absorbce nelze podle mého názoru absolutizovat. V dané věci stěžovatelka namítala, že žalovaný (MŽP) měl vést o správních de- liktech spočívajících v porušení vodního zákona a zákona o odpadech společné řízení a při ukládání sankce aplikovat zásadu absorpce. To není z pochopitelných důvodů možné, takže se neuplatní § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpověd- nosti za přestupky a řízení o nich, podle kterého „za dva nebo více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení se uloží správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný“ . To však neznamená, jak bude vy- světleno níže, že by v jednotlivých řízeních nebylo nutné zohlednit již uložený trest nebo tresty, aby ukládání sankce obstálo z hlediska zásad trestání jako celek. … a skandinávská daňová vlna Stěžejním pro posuzování případů, ve kterých se otevírá otázka přípustnos- ti dvojího řízení trestněprávní povahy ve smyslu zásady ne bis in idem , je test dostatečně úzké souvislosti v podstatě a čase. Na ten ESLP upozorňoval v řadě svých rozhodnutí, 28 ale až v rozsudku velkého senátu ve věci A. a B. proti Norsku vymezil základní pravidla a kritéria, která je třeba posuzovat. 29 Dospěl k závěru,

26 Rozsudek NSS ze dne 11. 1. 2012, č. j. 1 As 125/2011-163. 27 Rozsudek NSS ze dne 21. 3. 2018, č. j. 8 As 124/2017-51.

28 Viz např. rozsudky ESLP ze dne 30. 5. 2020, R. T. proti Švýcarsku , stížnost č. 31982/96; ze dne 13. 12. 2005, Nilsson proti Švédsku , stížnost č. 73661/01; ze dne 27. 11. 2014, Lucky Dev proti Švédsku , stížnost č. 7356/10; ze dne 20. 5. 2014; Nykänen proti Finsku , stížnost č. 11828/11. 29 Viz zejm. body 130–134.

140

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ