ČPŽP 61

3/2021 komentovaná judikatura soudního dvora EU a eslp že za určitých okolností je možné, aby bylo porušení zákona trestáno dvakrát, in concreto aby bylo neplacení daní sankcionováno uložením daňového penále i odsouzením za daňový trestný čin. Skutková zjištění učiněná v jednom řízení byla použita v druhém řízení, a pokud jde o přiměřenost celkového potrestání, při ukládání trestu v trestním řízení byla vzata v potaz sankce uložená v řízení da- ňovém. Soud byl přesvědčen, že i když různé tresty byly uloženy dvěma různými orgány v rámci různých řízení, existovala mezi nimi nicméně věcná i časová sou- vislost dostatečně úzká na to, aby je bylo možno považovat za součást uceleného sankčního mechanismu zakotveného v norském právu. K přesahu do ochrany životního prostředí je podstatné, že ESLP odkázal 30 na rozsudek SDEU ve věci C-617/10 ( Åkerberg Fransson ), 31 přičemž si osvojil dikci předkládacího švédského soudu i generálního advokáta ve věci Åkerberg Fransson , když uvedl, že „vzal dále na vědomí stanovisko generálního advokáta před Soudním dvorem Evropské unie ve věci Fransson (viz bod 51 výše), zejména že ukládání sankcí za stejný čin dle správního i trestního práva je rozšířenou praxí v členských státech EU, zejména v oblastech, jako jsou daně, politika ochrany život- ního prostředí nebo veřejná bezpečnost. Nicméně způsob, jakým dochází ke kumu- laci sankcí, se v jednotlivých právních řádech mimořádně liší a vykazuje specifické rysy vlastní každému členskému státu. Ve většině případů jsou tato specifika přijata za účelem zmírnění důsledků uložení dvou sankcí ze strany veřejné moci.“ 32 Tím jsou zřejmé úvahy ESLP, že se daná problematika neomezuje toliko na oblast daňovou, ale přesahuje do dalších oblastí se specifickým nebo kompliko- vaným způsobem ukládání sankcí, včetně ochrany životního prostředí. Co se týče návaznosti judikatury SDEU, pak nejde o jednostranný vztah a SDEU zohlednil posun v judikatuře ESLP: V rozsudku ve věci C-524/15 ( Menci ) 33 již SDEU od- kázal na rozsudek ESLP ve věci A. a B. proti Norsku . Stejně tomu bylo v rozsud- cích v podobných věcech C-537/16 ( Garlsson Real Estate a další ) 34 a C-596/16 a C-597/16 ( Di Puma ). 35 Z dosud nerozhodnutých věcí je třeba upozornit na věc C-151/20 ( Nordzucker a další ), ve které je SDEU rakouským soudem dotazován na aplikaci zásady ne bis in idem v případě, že je řízení proti pachateli vedeno zároveň v různých státech. K dispozici je již stanovisko generálního advokáta. 36 30 Body 51 a 117. 31 Rozsudek SDEU ze dne 26. 2. 2013, Åkerberg Fransson (C-617/10, ECLI:EU:C:2013:105). 32 Bod 117. 33 Rozsudek SDEU ze dne 20. 3. 2018, Menci (C-524/15, ECLI:EU:C:2018:197). 34 Rozsudek SDEU ze dne 20. 3. 2018, Garlsson Real Estate a další (C-537/16, ECLI: EU:C:2018:193). 35 Rozsudek SDEU ze dne 20. 3. 2018, Di Puma (C-596/16 a C-597/16, ECLI:EU:C:2018:192). 36 Generální advokát M. Bobek navrhuje jednotný test aplikace zásady podle článku 50 Listiny zá- kladních práv EU, který by se opíral o trojí totožnost: totožnost pachatele, totožnost relevantních skutečností a totožnost chráněného právního zájmu. Tento návrh vychází z úvahy, že článek 50 Listiny musí mít stejný obsah bez ohledu na oblast práva EU, na kterou se vztahuje, a že účel

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

141