ČPŽP 61

3/2021 komentovaná judikatura soudního dvora EU a eslp Podmínky vymezené ESLP pro uložení dvojí sankce lze shrnout tak, že 1) sankční řízení sledují doplňující se účely, takže míří na různé aspekty daného protispolečenského jednání, 2) duplicita řízení je předvídatelným důsledkem vy- týkaného jednání, 3) řízení jsou vedena takovým způsobem, aby byla v maximál- ní možné míře vyloučena jakákoli duplicita při shromažďování i při hodnocení důkazů, 4) sankce uložená v řízení, které bylo pravomocně ukončeno jako první, byla vzata v potaz v řízení, které bylo pravomocně ukončeno jako poslední, 4) časová souvislost je dostatečně úzká, aby ochránila jednotlivce před nejistotou a průtahy a předtím, aby byla řízení celkově vedena po dlouhou dobu. Jak uvádí Kühn 37 v reakci na stať Petrova 38 k využití judikatury ESLP v roz- hodovací činnosti NSS, „ESLP právě uvedenými kritérii vlastně ex post a poměrně dost komplikovaně napravuje škodu spáchanou předchozím striktním vymezením totožnosti skutku de facto v kauze Zolotukhin. Všimněme si totiž, že jakkoliv rozdíl- né právem chráněné hodnoty nemají význam pro určení totožnosti skutku (idem), podrží si význam pro akceptovatelnost dvojího řízení o tomtéž skutku (bis). ESLP tak vlastně přesunul problém aplikace zákazu ne bis in idem ze skutku (idem) do opa- kovaného řízení (bis). O jasnosti a předvídatelnosti nového postoje ESLP mám však hluboké pochyby. ESLP zde navázal i na svou dosavadní judikaturu, která rozlišuje tradiční trestní věci, na straně jedné („tvrdé jádro trestního práva“), a věci, které striktně vzato nepatří do tradičních kategorií trestního práva, například správní sankce, vězeňská kárná řízení, celní právo, právo hospodářské soutěže atd. Existují proto „obvinění z trestného činu“ (ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy) různé závaž- nosti. Skutečnost, že jedno z obvinění se vztahuje k oblasti mimo „tvrdé jádro trestního práva“ (což budou pravidelně i případy českého přestupkového práva), je tak dodatečným faktorem pro závěr, že kombinace řízení (asi) nebude znamenat nepřiměřenou zátěž pro obviněnou osobu. Nutno nicméně upozornit, že pouhá skutečnost, že jde o obvinění mimo oblast „tvrdého jádra trestního práva“, sama o sobě (bez přistoupení dalších zde analyzovaných podmínek) dvojí trestání roz- hodně neospravedlní.“ V pozdějším rozsudku ve věci Jóhannesson a ostatní proti Islandu 39 ESLP upřesnil podmínky odlišné situace, kdy se již může jednat o porušení zásady zá- kazu dvojího trestání (a tedy porušení čl. 4 Protokolu č. 7), neboť trestní stíhání zásady ne bis in idem je třeba chápat jako překážku, která má zabránit zahájení druhého řízení. Viz stanovisko generálního advokáta M. Bobka ze dne 2. 9. 2021, Nordzucker a další (C-151/20, ECLI:EU:C:2021:681). 37 Kühn, Z. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva v praxi Nejvyššího správního soudu. Časopis pro právní vědu a praxi, 2021, č. 2, s. 372–373. 38 Petrov, J. The Supreme Administrative Court: A New Kid on the Block. In: Kosař, D. a kol. Domestic Judicial Treatment of European Court of Human Rights Case Law: Beyond Compliance . Routledge, 2020. 39 Rozsudek ESLP ze dne 18. 5. 2017, Jóhannesson a ostatní proti Islandu , stížnost č. 22007/11.

142

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ