ČPŽP 61

3/2021 komentovaná judikatura soudního dvora EU a eslp trvá dlouho, takže je mezi ním a řízením ve správním trestání pouze malý časový překryv, a zároveň v trestním řízení probíhá samostatné shromažďování a hod- nocení důkazů. Soud konstatoval, že v daném případě nebyla mezi oběma řízení dostatečně úzká souvislost. Třetím podobným rozhodnutím byl rozsudek ve věci Ragnar Thorisson proti Islandu 40 z roku 2019 , ve kterém rovněž ESLP dospěl k závěru, že mezi daňovým řízením a trestním řízením neexistovala dostatečně úzká věcná a časová souvis- lost, protože shromažďování a hodnocení důkazů policí bylo převážně nezávislé a mezi řízeními chyběl časový překryv. 41 Ke stejnému závěru ESLP dospěl i v roz- sudku ve věci Bjarni Ármannsson proti Islandu : 42 Rozhodnutím z roku 2012 byla stěžovateli doměřena daň z příjmu za zdaňovací období let 2006 až 2008 a ulože- no penále. Stěžovatel vyměřené částky zaplatil, aniž se odvolal. Finanční správa v březnu 2012 informovala o věci státní zastupitelství, které v prosinci 2012 poda- lo na stěžovatele obžalobu. Stěžovatel byl v červnu 2013 uznán vinným ze závažné- ho daňového trestného činu spočívajícího v předložení neúplného daňového při- znání, byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody a peněžitý trest. Islandský nejvyšší soud v květnu 2014 nevyhověl stěžovatelově námitce založené na rozporu s článkem 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě, peněžitý trest potvrdil a podmíněný trest odnětí svobody dokonce zvýšil. Podle ESLP šlo o nedostatečný časový překryv a nezávislé dokazování v obou řízeních, takže trestání bylo v rozporu s Úmluvou. Postupně se objevuje judikatura ESLP z dalších oblastí. Například v rozsudku ve věci Velkov proti Bulharsku 43 se jednalo o boj proti výtržnictví ve sportu. ESLP dospěl k závěru, že v řízení sledujícím v zásadě stejný účel (potrestat stěžovatele za zásah do veřejného pořádku) v důsledku toho, že v trestním řízení nebyly zohled- něny skutečnosti zjištěné během správního řízení a rozhodnutím soudů nebyla zo- hledněna ani sankce uložená po skončení správního řízení (patrně v jeho rámci pří- slušným rozhodnutím), neexistovala dostatečně těsná věcná spojitost. Řízení proti stěžovateli vedená nebylo proto možno pokládat za součást uceleného sankčního systému podle vnitrostátního práva. V rozsudku ve věci Bajčić proti Chorvatsku 44 ESLP rozhodl, že nedošlo k porušení práv stěžovatele, který byl potrestán v pře- stupkovém i trestním řízení za porušení předpisů o silničním provozu a způsobení smrtelné nehody. Řízení s ním byla vedena v souvislosti se stejnou událostí, tvořila soudržný celek a byla dostatečně úzce spjata po věcné i časové stránce.

40 Rozsudek ESLP ze dne 12. 2. 2019, Ragnar Thorisson proti Islandu , stížnost č. 52623/14. 41 Body 48–50. 42 Rozsudek ESLP ze dne 16. 4. 2019, Bjarni Ármannsson proti Islandu , stížnost č. 72098/14. 43 Rozsudek ESLP ze dne 21. 7. 2020, Velkov proti Bulharsku (stížnost č. 34503/10). 44 Rozsudek ESLP ze dne 8. 10. 2020, Bajčić proti Chorvatsku (stížnost č. 67334/13).

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

143