ČPŽP 61

komentovaná judikatura soudního dvora EU a eslp České soudy a reflexe rozsudku A. a B. proti Norsku

3/2021

Co se týče českých soudů, velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu sjednocujícím usnesením ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 15 Tdo 832/2016, převzal závě- ry rozsudku A. a B. proti Norsku ve smyslu, že „(s)ouběžné či postupné vedení da- ňového řízení a trestního řízení, která jsou řízeními trestněprávní povahy ve smyslu tzv. Engel kritérií, nevytváří překážku „ne bis in idem“, je-li mezi daňovým řízením a trestním řízením nejen dostatečně úzká věcná souvislost, ale současně i souvis- lost časová“. Ve stejném roce NS judikoval, že obě řízení, tedy daňové i trestní, nemusí probíhat současně, nýbrž za účelem naplnění kritéria časové souvislosti postačí, aby byla vedena postupně v bezprostřední vzájemné časové návaznosti. Podle Nejvyššího soudu není v tomto směru překážkou ani nepřiměřená délka řízení, ale postačí vzájemná návaznost při ukládání daňového penále a následné- ho trestního řízení. Ve smyslu materiální (věcné) souvislosti má být jedna sankce zohledňována při ukládání té druhé a dotyčný nesmí být nepřiměřeně zatížen. Z toho plyne, že k porušení principu ne bis in idem nedochází, pokud obě řízení tvoří celistvý, vzájemně se doplňující celek, souběžné sankcionování je přiměřené a předvídatelné, jinak řečeno obě řízení jsou koherentní. 45 Jak je patrné, přístup Nejvyššího soudu není zcela souladný s tím, kam se po- sunuly závěry ESLP po vydání rozsudku ve věci A. a B. proti Norsku . Jak upozor- nil Kmec s odkazem na vlastní analýzu judikatury NS, 46 „naše vrcholná soudní instance zdá se zřejmě přespříliš spoléhá na to, že ESLP v rozsudku A a B proti Norsku v principu nevyloučil možnost vedení dvou po sobě následujících řízení. Oba islandské případy však potvrzují, že toto rozhodně není jím preferovaná varianta, zatímco v české praxi je podle všeho spíše pravidlem, že zahájení trestního řízení následuje až po skončení řízení daňového na základě podnětu finančního úřadu. NS byl přitom ochoten akceptovat i téměř dvouleté prodlevy mezi ukončením daňového řízení a zahájením trestního řízení. Podobně zjevnou systémovou nezávislost obou řízení z pohledu shromažďování a hodnocení důkazů, kterou NS akceptuje, by ESLP případně mohl shledat na poli čl. 4 Protokolu č. 7 problematickou.“ 47 I v případě Nejvyššího soudu však dochází k upřesňování pozic. Podle NS tak nepostačuje, že na sebe správní a trestní řízení navazuje, ale je potřeba, aby mezi řízeními byla „zcela dostatečně úzká časová i věcná souvislost“ . 48 V trestním řízení je dále potřeba zohlednit výsledek správního řízení, jak vyplývá např. z trestní- 45 Usnesení NS ze dne 15. března 2017, sp. zn. 15 Tdo 832/2016. 46 Kmec, J. Reflexe recentní judikatury Evropského soudu pro lidská práva k zásadě ne bis in idem v judikatuře Nejvyššího soudu. In: Gřivna, T. (ed.) Pocta Pavlu Šámalovi k 65. narozeninám. Čtvrtstoletí hledání spravedlnosti na Nejvyšším soudě ČR . Praha: C. H. Beck, 2018, s. 107–124. 47 Kmec, J. Aplikace zásady ne bis in idem v případě daňových deliktů. Evropský soud pro lidská práva, 52623/14. Soudní rozhledy , 2019, č. 4, s. 138. 48 Usnesení NS ze dne 9. 10. 2019, sp. zn. 7 Tdo 1235/2019.

144

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ