ČPŽP 61

3/2021 komentovaná judikatura soudního dvora EU a eslp ho usnesení ze dne 8. 12. 2020, č. j. 6 Tdo 1188/2020-737, ve kterém NS dospěl k závěru, že došlo k porušení zásady ne bis in idem na úseku pravidel silničního provozu. V tomto případě byl předmětem trestního i správního řízení totožný skutek spočívající v jednání pachatele odmítajícího se podrobit výkonu pravomo- ci úřední osoby (nerespektování výzev strážníků k zastavení vozidla), obě řízení měla trestní povahu, což prokazuje výše správní sankce (pokuta ve výši 8 000Kč a zákaz řízení na dobu 8 měsíců), a šlo o opakování trestního řízení, neboť při rozhodování o vině a trestu nebyly soudy zohledněny výsledky správního řízení a sankce mu v tomto řízení uložené. 49 K porušení zásady ne bis in idem došlo podle NS i v případě posuzovanémv usne- sení ze dne 24. 10. 2019, sp. zn. 4 Tdo 1197/2019. Z tohoto rozhodnutí především vy- plývá, že je u daňových věcí pravděpodobnější, že dojde ke splnění podmínek vymeze- ných ESLP, protože finanční úřad je povinen neprodleně oznamovat státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, a daňové penále má spíše doplňkovou funkci k jiným trestům, protože jeho účelem je zlepšit účinnost povinnosti daňových poplatníků a zabezpečit základ daňového systé- mu. Jiné sankce uložené v přestupkovéma v trestním řízení mají oproti tomu význam- ně stigmatizující charakter, takže se spíše funkčně nedoplňují. Konkrétně bylo obviněnému uloženo celkem šest pokut v jednotlivých pře- stupkových řízeních za to, že v době od dubna 2015 do dubna 2017 slovně urá- žel poškozeného a jeho rodinu nejrůznějšími vulgaritami, vyhrožoval mu smrtí a ublížením na zdraví, pokřikoval na ně, naschvál je obtěžoval hlukem, úmyslně a soustavně vcházel na jejich pozemek, kde venčil psa, ohrožoval poškozeného te- leskopickým obuškem, sledoval je dalekohledem atd. Pro částečně totožné jednání pak byl uznán vinným trestním soudem, že se v rámci delšího časového období (od července 2015 do prosince 2017) dopustil několika trestných činů (nebezpeč- né pronásledování apod.). Podle NS se jednalo o stejné skutky, jen s „prodlou- ženým“ obdobím. Vedení dvojího řízení s možností uložení různých sankcí pro stejné jednání navíc „nebylo pro obviněného předvídatelné. Od počátku nemohl ani v nejmenším předpokládat, že s ohledem na skutkové okolnosti případu je uložení sankce v přestupkovém řízení a vzápětí i v rámci trestního stíhání možné, či dokonce pravděpodobné.“ Podle NS došlo k porušení zásady ne bis in idem , protože byly uloženy sankce, které se nedoplňují ( „už ze samotného názvu je zřejmé, že výše uvedené přestupky vykazují základní rysy skutkových podstat trestných činů stejné povahy a chrání to- tožný objekt“ ) a trestní soudy nebraly na dříve uložené sankce zřetel. Podle NS to vyžaduje, „že musí být v odůvodnění rozhodnutí soudu specifikováno, že obviněný

49 Viz bod 68.

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

145