ČPŽP 61

komentovaná judikatura soudního dvora EU a eslp

3/2021

byl za stejný čin potrestán v jiném řízení, a proto je sankce uložená v trestním ří- zení o to mírnější.“ Po zrušení rozhodnutí může nové rozhodnutí obstát, pokud prvostupňový soud omezí rozhodné období, tedy provede úpravu skutkové věty ve výroku o vině s tím, že se týká pouze jednání od května do prosince 2017. V linii správního trestání NSS již v roce 2016 shrnul závěry rozsudku A. a B. proti Norsku a zároveň potvrdil jejich využitelnost i mimo daňové právo, v oblasti silničních přestupků. 50 Postupně si NSS osvojil aplikaci podmínek vymezených pro dvojí trestání – a v roce 2020 na ně poprvé odkázal v souvislosti s ochranou životní prostředí. Jednalo se o případ společnosti potrestané za nepovolené umís- tění výkopového materiálu (odpadu) na lesní pozemek, které byla uložena pokuta za porušení povinnosti provozovat zařízení k využívání odpadů v souladu s jeho schváleným provozním řádem podle zákona o odpadech 51 a zároveň podle § 4 písm. a) zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její pů- sobnosti v ochraně lesa. MS v Praze dospěl v rozsudku ze dne 30. 11. 2018, č. j. 6 A 225/2015-48, k závěru, že se jedná o totožnost skutku a tudíž porušení zásady ne bis in idem . Konstatoval, že obě rozhodnutí se týkala téže události, existuje shoda v jednání a existuje shoda v následku. NSS s takovým závěrem nesouhlasil a rozsudek MS zrušil, protože „městským soudem u obou skutků vymezený jediný chráněný zájem (ochrana životního prostředí) je příliš široký, neboť v důsledku zne- možňuje postižení distinkcí mezi různými zájmy chráněnými jednotlivými složkový- mi zákony spadajícími do práva životního prostředí.“ 52 Ačkoliv se nejednalo o totožnost skutku, bylo potřeba posoudit, zda (dvojí) trestání vyhoví požadavkům, které vyjádřil ESLP. Zejména zda bylo přihlédnuto k již uložené sankci. NSS proto zavázal prvostupňový soud následujícím způso- bem: „ V nyní posuzované věci je zřejmé, že žalobkyně svým jednáním ohrozila či porušila více chráněných zájmů, tedy její jednání má více (různých) právních ná- sledků, což zakládá existenci více skutků de iure. Za tohoto stavu vyvstávají otázky, zda se žalovaný zabýval existencí souběhu správních deliktů a zda použil zákonnou metodu pro určení sankce za sbíhající se správní delikty, zejména zda respektoval zásadu absorpce (k tomu viz přiměřeně také výše uvedený rozsudek ESLP A a B 50 Viz rozsudek NSS ze dne 13. 12. 2016, č. j. 6 As 163/2016-39, bod 24: „…jak záznamy bodů v regis- tru řidičů, tak i pozbytí řidičského oprávnění jsou nevyhnutelným a automatickým důsledkem naby- tí právní moci určitého správního rozhodnutí o přestupku. Jsou tedy trestem akcesorickým, spjatým s trestem hlavním. Jeho hrozby si obviněný musí být v řízení vědom (neznalost zákona neomlouvá) a má možnost tomu přizpůsobit svou procesní obranu v jednotlivých řízeních (zejména v tom posled- ním, kde mu již ztráta řidičského oprávnění jako důsledek odsuzujícího rozhodnutí bezprostředně hrozí). Právě tím je dáno, že česká právní úprava neporušuje čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě…“ 51 Podle § 19 odst. 1 písm. c) zákona č. 185/2001 Sb., o o odpadech a o změně některých dalších zákonů. 52 Rozsudek NSS ze dne 13. 2. 2020, č. j. 8 As 399/2018-33.

146

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ