ČPŽP 61

3/2021 komentovaná judikatura soudního dvora EU a eslp proti Norsku). V dalším řízení tedy městský soud vyhodnotí, zda bude na základě žalobních námitek (viz k tomu zejména argumentaci žalobkyně směřující proti výši uložené sankce) možné přiměřeně posoudit rozhodnutí žalovaného ve světle kritérií uvedených v rozsudku ESLP A a B proti Norsku, respektive ve světle soudní judika- tury týkající se trestání sbíhajících se správních deliktů.“ 53 Městský soud poté, co mu byla věc vrácena k dalšímu rozhodnutí, zrušil roz- hodnutí druhostupňového (MŽP) i prvostupňového správního orgánu (ČIŽP). 54 Obě řízení sice sledovala vzájemně se doplňující cíle a potrestaná společnost moh- la coby podnikatel v oblasti odpadového hospodářství předvídat potrestání v obou liniích. Nicméně správní orgány nedostály požadavkům na uplatnění absorpč- ní zásady v rámci ukládání sankce: „V prvostupňovém rozhodnutí není existence předchozího rozhodnutí ze dne 16. 7. 2014 vůbec zmíněna, inspekce (ani žalovaný) se vůbec nezabývali vztahem mezi jednáním, za které již byla žalobkyně postižena a jednáním, které bylo předmětem druhého (tedy nyní posuzovaného) správního ří- zení, které vyústilo ve vydání prvostupňového rozhodnutí, nijak tedy nevyhodnotila, zda se jedná o souběh správních deliktů, a z toho vyplývající důsledky. Stejně tak při ukládání sankce inspekce nijak nepřihlédla k tomu, že předchozím rozhodnutím té- hož správního orgánu (byť jiného oddělení) již byla žalobkyni určitá sankce uložena, tuto okolnost nijak nevzala v potaz při ukládání další sankce, absorpční zásada (ani jakákoli jiná) inspekcí použita nebyla, sankce byla ukládána naprosto izolovaně, jako by k uložení předchozí sankce nedošlo.“ 55 Z uvedeného vyplývá, že dvojí trestání může vylučovat jak totožnost skutku, tak i nedodržení absorpční zásady. Pro trestání souběhu přestupků není bezpod- mínečně nutné vedení společného řízení, nýbrž právě použití absorpční zásady. 56 Takový přístup je logický, protože při správním trestání se přiměřeně uplatní prin- cipy ovládající souběh trestných činů, a nelze brát zřetel na rozhodnutí zákono- dárce rozdělit pravomoc správních orgánů podle dílčích složkových úseků a spolu s tím i od sebe oddělit jednotlivá správní řízení o přestupcích. Není bez zajímavosti, že městský soud shledal i porušení dalších zásad trestá- ní; konkrétně se jednalo o požadavek individualizace sankce. Ten se uplatní tím spíše, je-li pokuta vysoká (v tomto případě více než 1 milion Kč). Platí totiž, že správní orgán je povinen zabývat se důkladněji zjišťováním osobních a majetkových poměrů pachatele zejména v případech, kdy si závažnost spáchaného deliktu či další relevantní okolnosti vyžádají v rámci zákonem stanoveného rozmezí takovou inten- 53 Body 34–35. 54 Rozsudek MS v Praze ze dne 29. 4. 2020, č. j. 6 A 225/2015-109. Kasační stížnost nebyla podána. 55 Bod 52. 56 Viz rovněž rozsudky NSS ze dne 18. 6. 2009, č. j. 1 As 28/2009-62, a ze dne 19. 12. 2018, č. j. 1 As 278/2018-87.

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

147