ČPŽP 61

3/2021 z judikatury ústavního soudU ČR Tento závěr odpovídá prejudikatuře NSS 15 i přístupu ESLP, který je patrný zejména z rozsudku ve věci Stoicescu proti Rumunsku. 16 V něm se ESLP zabýval problematikou rumunských toulavých psů na půdorysu osobní tragédie stěžova- telky, které útok smečky psů způsobil zranění s trvalými následky. ESLP dospěl k názoru, že existence velkého množství toulavých psů v ulicích Bukurešti před- stavuje riziko pro veřejné zdraví a bezpečnost. Rumunsko má sice různé mož- nosti, jak k tomuto problému přistoupí, ovšem musí postupovat účelně, zvláště pokud existuje obecné nebezpečí, které se stává konkrétní a vážnou hrozbou pro obyvatelstvo. Podle ESLP Rumunsko svojí liknavostí porušilo práva stěžovatelky zaručená čl. 8 Úmluvy a zároveň neposkytlo stěžovatelce soudní ochranu, protože se nemohla efektivně domáhat náhrady za provedené lékařské ošetření. V tomto ohledu se zdá, že judikatura ESLP poskytuje poměrně široké meze uvážení, jakým způsobem si stát stanoví priority ve zdravotnictví a následně využije prostředky určené na zdravotní péči. Rumunský případ však meze takového uvážení zužuje a navíc jde argumentačně nad prostý rámec poskytování lékařské pomoci, protože se ESLP dovolává doktríny účinnosti právní ochrany a požaduje přijetí širokých preventivních opatření přesahujících zájmy stěžovatelky. 17 Podobně nedávno ve věci Smiljanić proti Chorvatsku 18 ESLP dovodil, že účast na silničním provozu je činností, která potenciálně může ohrožovat lidské životy. Státy mají jednak povinnost přijmout přiměřená preventivní opatření, aby byla zajištěna veřejná bezpečnost a minimalizován počet dopravních nehod, jednak povinnost zajistit účinné fungování těchto opatření v praxi – a to i ve vztahu ke konkrétním řidičům. 19 Tyto pozitivní závazky však nelze vykládat tak, aby bylo na vnitrostátní orgány uloženo nepřiměřeně tíživé břemeno, neboť je třeba brát v úvahu nepředvídatelnost lidského chování a operativní volby, které musí zohled- ňovat dostupné zdroje a priority. 15 Viz např. rozsudek NSS ze dne 14. 12. 2011, č. j. 6 Aps 2/2011-197: „…naplnění 5. podmínky se může týkat více subjektů, které se vůči zásahu mohou domáhat ochrany podle ustanovení § 82 a násl. s. ř. s.; zásah tudíž pojmově nemusí být zaměřen výlučně vůči konkrétní osobě. Proto se např. mohou domá- hat ochrany po splnění všech procesních podmínek normovaných s. ř. s. všichni účastníci demonstrace, vůči nimž byl proveden zákrok policistů (srov. poznámka č. 103 in Hendrych, D. a kol. Správní právo. 7. vyd. 2009, s. 579–584). V nyní posuzovaném případě však byla situace skutkově a právně podstatně odlišná, neboť akt žalované byl zaměřen vůči všem jejím členům. Za takové situace tudíž nelze hovořit o tom, že byl zaměřen vůči stěžovateli nebo že v jeho důsledku bylo vůči stěžovateli zasaženo.“ 16 Rozsudek ESLP ze dne 26. 7. 2011, Stoicescu proti Rumunsku , stížnost č. 9718/03. 17 Blíže viz Vomáčka, V. Pozitivní závazky státu v ochraně životního prostředí: Právo na pitnou vodu (ne)existuje! České právo životního prostředí, 2020, č. 1(55), s. 116–117. 18 Rozsudek ESLP ze dne 25. 3. 2021, Smiljanić proti Chorvatsku (stížnost č. 35983/14). 19 Rozsudek rozšiřuje okruh výjimečných situací, ve kterých musí státy poskytovat ochranu i před jednotlivci, kteří představují obecné ohrožení. Tento pozitivní závazek byl dosud dovozován jen tehdy, když byli buď pachatel, nebo oběti pod kontrolou vnitrostátních orgánů, ale tak tomu v pro- jednávané věci nebylo. Viz stanovisko soudce Wojtyczeka.

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

153