ČPŽP 61

z judikatury ústavního soudU ČR Povinnost státu a politické uvážení

3/2021

Nezákonný zásah v podobě nepřijetí akčního plánu je pochopitelně specifický tím, že stát má konkrétní povinnost takový plán v určité podobě přijmout . To znamená, že jsou „situace, kdy lze hovořit o veřejném subjektivním právu na poříze- ní a vydání programu zlepšování kvality ovzduší, respektive jeho doplnění. “ 20 Tomu odpovídají i požadavky unijního práva, jak je vykládá SDEU v oblasti ochrany ovzduší 21 i v dalších oblastech. Příkladem budiž dovozené oprávnění dotčených osob domáhat se přijetí opatření k odstranění ekologické újmy ve smyslu čl. 12 směrnice 2004/35/ES. 22 Jak dovodil Soudní dvůr EU v rozsudku ve věci C-529/15 ( Folk ), 23 „(k) úplnému a správnému provedení této směrnice je zapotřebí, aby tyto tři kategorie osob mohly předložit vyjádření v souvislosti se škodami na životním prostředí, měly oprávnění požadovat po příslušném orgánu přijetí opatření podle uvedené směrnice, a mohly tedy zahájit přezkumné řízení u soudu nebo jiného pří- slušného veřejného orgánu v souladu s články 12 a 13 této směrnice.“ 24 Od případů, kdy soudy nařizují státu nebo orgánům splnění povinnosti, je- jíž konkrétní podoba vyplývá ze zákona, je možné odlišit případy, kdy je naří- zená povinnost jediným v úvahu připadajícím řešením nezákonného zásahu do práv žalobce . Neexistuje tedy obecná povinnost státu (správního orgánu) při- jmout konkrétní opatření, nicméně za určitých skutkových okolností (nezbytnost ochrany práv) se přijetí tohoto opatření stává povinným. Např. Krajský soud v Praze v roce 2016 rozhodl, 25 že se městu Roztoky zakazu- je, aby pokračováním v nezákonném zásahu spočívajícím v nevydání regulačního plánu nadále porušovalo práva žalobce. Zároveň mu přikázal, aby vydal regulační plán nebo zrušil nařízení o stavební uzávěře. Obec svojí faktickou nečinností po- dle soudu bránila ve výkonu vlastnického práva. Závěry krajského soudu potvrdil v roce 2018 NSS. 26 Obec namítala, že nevydání regulačního plánu není způsobilé být nezákonným zásahem, pokud v konkrétním případě neexistuje zákonná po- 20 Usnesení MS v Praze ze dne 5. 3. 2019, č. j. 15 A 19/2019-60. 21 Viz např. rozsudek SDEU ze dne 19. 11. 2014, ClientEarth (C-404/13, ECLI:EU:C:2014:238, bod 56: „…fyzické či právnické osoby přímo dotčené překročením mezních hodnot po 1. lednu 2010 musí mít možnost od vnitrostátních orgánů požadovat, případně prostřednictvím řízení u příslušných soudů, vypracování plánu kvality ovzduší v souladu s čl. 23 odst. 1 druhým pododstavcem směrnice 2008/50, pokud členský stát nezajistil splnění požadavků vyplývajících z čl. 13 odst. 1 druhého pododstavce této směrnice, a nepožádal přitom o prodloužení lhůty za podmínek stanovených v jejím článku 22 (obdobně viz rozsudek Janecek, EU:C:2008:447, bod 39).“ 22 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. 4. 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí. Úř. věst. L 143, 30. 4. 2004, s. 56–75. 23 Rozsudek SDEU ze dne 1. 6. 2017, Folk (C-529/15,ECLI:EU:C:2017:419). 24 Bod 46.

25 Rozsudek KS v Praze ze dne 15. 3. 2016, č. j. 46 A 81/2015-85. 26 Rozsudek NSS ze dne 21. 6. 2018, č. j. 2 As 132/2016-86.

154

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ