ČPŽP 61

3/2021 z judikatury ústavního soudU ČR Konečně zbývá skupina plnění, která nejsou rozhodnutím soudu vymezena, ale je zřejmé, čeho se musí týkat a k čemu musí směřovat – a v důsledku i ja- kou musí mít podobu. Například pokud Městský soud v Praze vyhoví klimatické žalobě, která požaduje uložení povinnosti ministerstvům a vládě přijmout ne- zbytná a přiměřená opatření „vedoucí k zachování uhlíkového rozpočtu ČR ve výši 800 Mt CO 2 od ledna 2021 do konce století“ , 39 je zřejmé, že zůstává zachované po- litické uvážení, které ústředním orgánům svědčí, pokud pluralita variant neumož- ňuje definovat obecné paradigma rozhodování podobných otázek. Zároveň ani uvážení, které by bylo možné označit za politické (typicky formulace různých stát- ních politik a strategií), není vyňato ze soudní kontroly, pakliže v jeho důsledku může dojít k zásahu do základních práv, a zvláště pak, je-li přezkum navazujících aktů sice možný, ale z různých důvodů komplikovaný či neefektivní. Tehdy lze to- tiž uvažovat o tom, že se nejedná ze strany soudů o přezkum „čisté“ politické vůle, nýbrž hmotněprávní zákonnosti. 40 Příkladem v tomto ohledu je rozhodnutí berlínského správního soudu, který v roce 2019 dovodil, 41 že německá vládní politika v oblasti ochrany klimatu podlé- há soudnímu přezkumu a musí být v souladu s povinnostmi vlády chránit základ- ní práva podle německé ústavy. Vláda totiž musí přijmout opatření k zajištění při- měřené a účinné ochrany základních práv osob potenciálně ovlivněných změnou klimatu, včetně práva na život a vlastnického práva. Zároveň svědčí vládě relativně široké uvážení, takže jsou soudy příslušné toliko zkoumat, zda nejsou preventivní opatření na ochranu základních práv zcela nevhodná nebo nepřiměřená. Podobných žalob se vNěmecku objevilo více. Ze čtyř neúspěšných vzešly ústav- ní stížnosti, o kterých ve spojeném řízení rozhodoval Bundesverfassungsgericht v roce 2021. 42 Potvrdil uvedené závěry a konstatoval, že německý klimatický zá- kon je protiústavní. Politické uvážení přitom ještě výrazněji omezil. Stát podle něj nemá na výběr a zákonodárce „musí sám stanovit potřebná ustanovení, která upřes- ní celkové množství emisí, jež jsou povoleny pro určitá období. Pokud jde o způsob, jakým se přijímá právní rámec pro povolená množství emisí, nelze legislativní proces nahradit omezenou formou parlamentní účasti, kdy Spolkový sněm pouze schvaluje nařízení spolkové vlády. Je tomu tak proto, že právě zvláštní veřejná funkce legisla- tivního procesu je zde nutná pro přijetí parlamentního zákona.“ 39 Žaloba ze dne 21. 4. 2021 spolku Klimatická žaloba a dalších proti nezákonnému zásahu Vlády ČR a jednotlivých ministerstev, řízení u MS v Praze pod sp. zn. 14 A 101/2021. Dostupné z: https:// www.klimazaloba.cz/wp-content/uploads/2021/04/Klimaticka%CC%81-z%CC%8Caloba.pdf 40 Srov. nález ÚS ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11; nebo usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 11. 2010, č. j. 1 Ao 2/2010-116. 41 Rozsudek Verwaltungsgericht Berlin ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. VG 10 K 412.18. 42 Rozsudek BverfG ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 1 BvR 2656/18.

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

157