ČPŽP 61

3/2021 vědecká TÉMAta kon o ochraně ovzduší, obsahuje pouze jeden ekonomický nástroj, a to poplatek za znečišťování upravený § 15 zákona o ochraně ovzduší. 9 Smyslem tohoto po- platku je zpoplatnit vypouštění znečišťujících látek do ovzduší a takto získanými finančními prostředky pak financovat opatření v oblasti ochrany ovzduší či finan- covat některé činnosti vykonávané státem v oblasti ochrany ovzduší. Konstrukce poplatku pak má naopak motivovat znečišťovatele, aby množství vypouštěných látek bylo co nejmenší, neboť toto množství je základním stavebním kamenem výpočtu celkové konečné výše poplatku za znečišťování. 10 Okruh poplatníků poplatku zákon vymezuje jako soubor provozovatelů tzv. vyjmenovaných zdrojů. Takovéto vymezení znamenalo při přijímání současného zákona o ochraně ovzduší zásadní redukci, neboť podle úpravy zákona č. 86/2002 Sb., byla poplatková povinnost vztažena na víceméně všechny typy zdrojů. 11 V ko- nečném důsledku však tímto příjmy na financování environmentálních opatření zásadně neutrpěly, neboť byly naopak zvýšeny sazby či byl změněn způsob výpo- čtu poplatku. Obdobně byl zredukován i předmět poplatku, kterým jsou, obecně řečeno, emitované znečišťující látky. Zákon o ochraně ovzduší vymezuje předmět poplat- ku jako znečišťující látky, které jsou vypouštěny zdrojem nebo zdroji a pro které má provozovatel povinnost zjišťovat úroveň znečišťování. Jsou to tedy látky, pro jejichž emitování má provozovatel stanoven specifický emisní limit, emisní strop, či má v prováděcím právním předpise 12 nebo povolení provozu stanovenu tech- nickou podmínku provozu spočívající v povinnosti provádět zjišťování úrovně znečišťování. Takto stanovený výčet však není vhodně zvolen, protože navozuje dojem, že jsou tedy předmětem poplatku všechny emitované znečišťující látky, pro které je splněna podmínka zjišťování úrovně znečišťování podle § 6 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně ovzduší. Nahlédneme-li však do přílohy č. 9 zákona, zjistíme, že sazbu pro výpočet výše poplatku mají stanoveny pouze 4 skupiny zne- čišťujících látek, to znamená, že zbylé znečišťující látky předmětem poplatku ne- jsou, byť by to bylo z dikce ustanovení § 15 odst. 2 zákona nasnadě. Základ poplat- ku je pak stanoven na základě množství emisí těchto znečišťujících látek v tunách. Způsob výpočtu poplatku je v současné době dán tak, že jde o součin tří čle- nů. Prvním členem je výše zmíněný základ poplatku. Na ten v součinu navazuje sazba stanovená pro jednotlivé skupiny znečišťujících látek v příloze č. 9 zákona, výše sazby se dle tabulky uvedené v bodě 1 odvíjí od roku, za který je výše poplat- 9 Takovýto poplatek či jeho obdobu upravovaly též předešlé zákony zabývající se ochranou ovzduší – zákon č. 309/1991 Sb. a zákona č. 86/2002 Sb. 10 BEJČKOVÁ, P., Zákon o ochraně ovzduší. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2018, s. 98 11 MORÁVEK J. et al., Zákon o ochraně ovzduší. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 179 12 Vyhláška č. 415/2012 Sb. o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší, v platném znění

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

67