ČPŽP 61

3/2021 vědecká TÉMAta bí nižší emisní koncentrace“ , obsažená v § 15 odst. 6 písm. b) a c) zákona o ochraně ovzduší, znamená, že tuto skutečnost lze prokázat výlučně kontinuálnímměřením emisí. Ministerstvo financí – ve shodě se stanoviskemMinisterstva životního pro- středí – tvrdí, že tomu tak je, žalobce s tímto výkladem zákona o ochraně ovzduší nesouhlasil. Krajský soud v Ostravě dal za pravdu žalobci, kdy v rozsudku uvedl, že právní názor Ministerstva financí (spolu s Ministerstvem životního prostředí) je vnitřně nesoudržný, a že jsou dovozovány na poplatníka povinnosti, které zákon nestanoví, což je nepřípustné. Odkázal také na zásadu daňového práva „ in dubio pro mitius/ libertate “. Krajský soud tedy napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc k dalšímu ří- zení. Proti tomuto rozsudku podalo Ministerstvo financí kasační stížnost, ve které namítalo nesprávné právní posouzení věci. Ve své argumentaci se Ministerstvo fi- nancí snažilo odlišit užívání hodnot zjištěných při zjišťování úrovně znečišťování pro účely vyhodnocování úrovně znečišťování a pro účely poplatkové problematiky. Uvedlo, že eliminace hodnot naměřených ve výše uvedených specifických situacích (poruchy, uvádění do provozu, zastavení provozu, testování apod. – situace, kdy se naměřené hodnoty nezohledňují pro účely vyhodnocení splnění emisních limitů z důvodu jejich nestandardnosti), jejichž přípustná délka trvání je omezena a musí být definována v provozním řádu, je zde za účelem prevence zkreslování pouze těch výsledků provedeného měření, které dále slouží k vyhodnocování plnění emisních limitů. Ve vztahu k poplatkové agendě tedy nemá významu a uvádění této skuteč- nosti ve spojitosti s poplatky nemá opodstatnění a vzájemná vazba zcela absen- tuje. 27 Dále se Ministerstvo financí vyjadřuje k povaze jednotlivých druhů měření a k možnosti prokázání splnění požadavku „v celém poplatkovém období“ každým z nich, kdy zaujímá finální postoj, že prokázání kýženého efektu snížení emisních koncentrací musí být verifikovatelné, a to právě pomocí prováděného kontinuálního měření, které poskytuje informace o případném snížení úrovně znečišťování daným zdrojem v určitém úseku. Naproti tomu jednorázové měření by poskytlo pouze in- formaci o úrovni znečišťování v daném okamžiku, kdy bylo měřeno, takový postup však není pro účely aplikace výjimky z obecného pravidla, resp. z poplatkové povin- nosti, dostatečným prokázáním pozitivního efektu na kvalitu ovzduší. 28 Nejvyšší správní soud se však s argumentací Ministerstva financí neztotož- nil a přisvědčil Krajskému soudu v Ostravě, resp. původnímu žalobci. Svůj názor odůvodnil Nejvyšší správní soud zejména těmito důvody. Odkazoval se na od- bornou literaturou označenou nejasnost formulace § 15 odst. 6 zákona o ochraně ovzduší, kterou Ministerstvo financí naopak použilo jako svůj argument, proč lze akceptovat pouze výsledky kontinuálního měření úrovně znečišťování. Uvedl, že

27 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 03. 09. 2020, č. j. 1 As 145/2019-42. bod 11 28 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 03. 09. 2020, č. j. 1 As 145/2019-42. bod 13

74

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ