ČPŽP 61

3/2021 vědecká TÉMAta dle zákona lze měřit emise dvojím způsobem - nicméně samotný fakt, že konti- nuální měření poskytuje přesnější údaje o splnění podmínky „v průběhu celého poplatkového období“, nemůže být důvodem k stanovení povinnosti poplatníkovi, která není v zákoně výslovně stanovena a je dovozována toliko výkladem správ- ních orgánů (v rámci stanoviska Ministerstva životního prostředí). Z dikce zákona nelze dovodit povinnost disponovat určitou technikou pouze pro účely prokazová- ní splnění podmínek pro nevyměření poplatku za znečišťování. Konečně poplatek za znečišťování je daní ve smyslu daňového řádu, tedy správa poplatku je správou daní, kdy musí být vždy uplatňována zásada „ in dubio mitius “ či „ in dubio pro libertate “ – tedy v případě konkurence více srovnatelně přesvědčivých výkladových alternativ je třeba dát přednost té, která je pro jednotlivce přívětivější – zde tedy možnost uplatnění také jednorázového měření. Nejvyšší správní soud také v odů- vodnění označeného rozsudku uvádí, že pro účely prokázání splnění zákonných podmínek pro nevyměření poplatku za znečišťování bylo možné použít též vý- sledky zjišťování úrovně znečišťování výpočtem. V návaznosti na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu bylo tudíž Ministerstvo životního prostředí nuceno přehodnotit dosavadní výklad předmětné právní úpravy včetně svého metodického stanoviska, které je již publikováno na webuMinisterstva životního prostředí ve ver- zi, která výše uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu reflektuje 29 . Normativní text upravující nevyměření poplatku dle ustanovení § 15 odst. 6 písm. b) a c) zákona o ochraně ovzduší a/nebo snížení poplatku využitím koefici- entů dle ustanovení § 15 odst. 5 a přílohy č. 9 zákona o ochraně ovzduší obsahuje slovní spojení „emisní koncentrace v celém poplatkovém období“. Pokud provo- zovatel stacionárního zdroje hodlá těchto snížení výše poplatku využít, je nutné, aby prokázal, a to co nejpřesněji, že během celého poplatkového období nedošlo k překročení emisní koncentrace konkrétní znečišťující látky. Takovou informaci poskytuje pouze kontinuální měření, jelikož se jedná o průběžné sledování emisní koncentrace během celého roku. Názor autorů je tak zcela kontradiktorní k závě- růmNejvyššího správního soudu. Z technické podstaty a konečně též i z jazykové- ho významu těchto dvou pojmů, tedy „jednorázového měření emisí“ a „kontinu- álního měření emisí“, lze dovodit, že první uvedené je postupem ad hoc, který je proveden nárazově osobou odlišnou od provozovatele, v omezeném čase, za úče- lem splnění zákonem stanovených povinností – zjištění úrovně znečišťování sta- cionárním zdrojem, vyhodnocení této úrovně a následně též stanovení plnění či neplnění stanovených emisních limitů. Na druhé straně kontinuální měření emisí 29 Stanovisko odboru ochrany ovzduší a odboru legislativního Ministerstva životního prostředí k vybra- ným ustanovením § 15 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění (dále jen „zákon“), aktualizovaná verze stanoviska platná k 11. únoru 2021. Ministerstvo životního prostředí. Dostupné zde: https://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/prumysl_energetika/$FILE/OOO-Stanovisko_po- platky_aktualizace-20210215.pdf

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

75