ČPŽP 61

3/2021 vědecká TÉMAta (EIA v užším slova smyslu), je upraveno směrnicí Rady č. 85/337/EEC, o posuzo- vání vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (poz- ději kodifikována jako směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/92/EU). Předmětem této směrnice je posuzování záměrů (projektů), tedy prací a jiných zásahů, které fyzicky mění stav daného místa. 6 Naproti tomu tzv. strategické posuzování vlivů (SEA), na něž je zaměřen tento článek, bylo v právu EU zakotveno až později směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2001/42/ES, o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí. Jeho potřeba vychází z poznatku, že v okamžiku povolení konkrétního záměru již často bývají jeho podstatné parametry, určující mj. i vlivy na životní prostředí, závazně stanoveny na koncepční (plánovací) úrovni. Tyto vlivy pak již mnohdy nelze účinně eliminovat. 7 Strategické posuzování se proto zejména soustředí na ty plány a programy, které jsou připravovány v určitých vyjmenovaných odvětvích, jestliže se jimi sta- noví rámec pro budoucí schvalování projektů uvedených v přílohách I a II směrni- ce EIA. 8 Oním „rámcem“ se rozumí, že daný akt vymezuje v kvalitativním (a niko- liv kvantitativním) smyslu podstatný soubor kritérií a podmínek pro schvalování a provádění jednoho nebo více záměrů, které mohou mít významný vliv na život- ní prostředí. 9 Strategickému posuzování podle směrnice SEA také automaticky podléhají tzv. naturové koncepce, 10 což jsou plány a programy, u nichž je vyžado- váno posouzení podle čl. 6 a 7 směrnice o stanovištích 11 (bez ohledu na to, v jakém odvětví jsou přijímány, či zda stanoví rámec pro „přílohové“ záměry). 12 Vedle těchto podmínek ještě směrnice SEA kumulativně vyžaduje, aby plán nebo programpodléhal přípravě nebo přijetí orgánemna národní, regionální nebo místní úrovni, 13 a aby byl vyžadován právními a správními předpisy. 14 V opačném případě se pojmově vůbec nejedná o plán nebo program ve smyslu této směrnice. 6 Viz čl. 1 odst. 2 písm. a) směrnice EIA, jak jej stabilně vykládá judikatura Soudního dvora, srov. např. bod 62 rozsudku ze dne 29. 7. 2019, Inter-Environnement Wallonie a Bond Beter Leefmilieu Vlaanderen , C-411/17. 7 Viz např. body 31 až 35 stanoviska generální advokátky J. Kokott ze dne 4. 3. 2010 ve spojených věcech Terre wallonne a Inter-Environnement Wallonie , C-105/09 a C-110/09. 8 Viz čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice SEA. 9 Viz body 53 až 55 rozsudku Soudního dvora ze dne 7. 6. 2018, Inter-Environnement Bruxelles , C-671/16. 10 Viz čl. 3 odst. 2 písm. b) směrnice SEA. 11 Směrnice Rady č. 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě ros- toucích rostlin, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „směrnice o stanovištích“). 12 Naopak skutečnost, že určitému plánu nebo programu nemusí předcházet naturové posouzení, ne- znamená, že je vyňat i z působnosti směrnice SEA (viz body 31 a 32 rozsudku Soudního dvora ze dne 12. 6. 2019, Terre wallonne , C-321/18). 13 Popř. jej připravuje úřad pro legislativní proces tak, aby mohl být přijat parlamentem nebo vládou. 14 Viz čl. 2 písm. a) směrnice SEA.

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

85