ČPŽP 61

3/2021 vědecká TÉMAta Poslední uvedený požadavek ovšem nelze chápat tak, že by předmětem posuzování byly pouze koncepce, jejichž přijetí je povinné na základě právních předpisů členského státu, jak by se mohlo zdát z doslovného znění čl. 2 písm. a) druhé odrážky směrnice SEA. Za „vyžadované“ jsou judikaturou Soudního dvora považovány plány a progra- my, jejichž přijímání je toliko upraveno ustanoveními vnitrostátního práva, která určí orgány příslušné pro jejich přijímání a postup jejich přípravy. 15 Stejně jako v případě projektového posuzování vlivů, i u strategického je nutno rozlišovat mezi obligatorně a fakultativně posuzovanými koncepcemi. Pravidlem je, že veškeré plány a programy, které vyhovují výše zmíněným podmínkám, musí být obligatorně posouzeny. 16 Naopak ty, které sice stanoví povolovací „rámec“, avšak nikoliv pro záměry podle příloh I a II směrnice EIA, nebo nespadají do ně- kterého z vyjmenovaných odvětví, se podle čl. 3 odst. 4 směrnice SEA posuzují fakultativně, tedy jen jestliže členský stát určí, že mohou mít významný vliv na ži- votní prostředí. Sluší se poznamenat, že záměry uvedené v přílohách I a II směr- nice EIA jsou ty, které podléhají obligatornímu (příloha I) nebo fakultativnímu (příloha II) projektovému posuzování. 17 Výjimku z uvedeného pravidla stanoví čl. 3 odst. 3 směrnice SEA. Podle něj platí, že „[p] lány a programy uvedené v odstavci 2, které stanoví využití menších oblastí na místní úrovni, a menší změny plánů a programů uvedených v odstavci 2 vyžadují posouzení vlivů na životní prostředí pouze tehdy, stanoví-li členské státy, že mohou mít významný vliv na životní prostředí. “ Mezi fakultativně posuzované se tak dále řadí i koncepce, které by jinak byly obligatorně posuzované (neboť jsou „uvedené v odstavci 2“ článku 3 směrnice SEA, a nikoliv čl. 3 odst. 4), ale buďto představují (1) menší změny koncepcí nebo (2) koncepce, které stanoví využití menších oblastí na místní úrovni. U fakultativně posuzovaných koncepcí se nejprve provádí tzv. screening (v českém kontextu známý jako zjišťovací řízení), tedy „stanovení“, resp. „určení“, zda ta která koncepce může mít významný vliv na životní prostředí ve smyslu čl. 3 odst. 3, resp. 4 směrnice SEA (viz výše). Screening lze v souladu s čl. 3 odst. 5 směrnice SEA provádět posouzením jednotlivých konkrétních případů, typo- vým stanovením určitých druhů koncepcí (které vůbec nepodléhají posouzení), či 15 Srov. detailní argumentaci v bodech 35 až 52 rozsudku ze dne 25. 6. 2020, A a další , C-24/19, v němž velký senát Soudního dvora odmítl překonat svou dosavadní ustálenou judikaturu k výkla- du tohoto požadavku. 16 Viz návětí čl. 3 odst. 2 směrnice SEA („ S výhradou odstavce 3 se posouzení vlivů na životní prostředí provádí u všech plánů a programů… “), a contrario čl. 3 odst. 5 směrnice SEA a např. bod 46 roz- sudku Soudního dvora ze dne 7. 6. 2018, Thybaut a další , C-160/17. Uvedené se samozřejmě netýká plánů a programů, které jsou podle čl. 3 odst. 8 a 9 směrnice SEA zcela vyňaty z její působnosti a ne- podléhají tedy ani fakultativnímu posuzování vlivů (zejména finanční nebo rozpočtové koncepce či ty, které jsou určeny výhradně pro účely národní nebo civilní obrany). 17 Viz čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice EIA.

86

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ