ČPŽP 61

3/2021 vědecká TÉMAta Pokud jde o druhé kritérium, Soudní dvůr vyšel ze systematického výkladu. Výraz „místní úroveň“ je použit i v čl. 2 písm. a) první odrážce směrnice SEA, 20 kde je jím míněna správní úroveň v daném členském státu. Ve stejném významu je tak tento výraz třeba chápat i v kontextu výjimky podle čl. 3 odst. 3 směrnice SEA. Jinými slovy pod tuto výjimku lze podřadit jen takový plán nebo program, který byl přijat orgánem na místní správní úrovni členského státu – v kontrastu k regionální nebo národní úrovni (viz bod 71 rozsudku). Pojem „menší oblast“ 21 použitý v prvním kritériu je naproti tomu třeba chápat podle jeho obvyklého významu, tedy tak, že odkazuje na velikost oblasti. Je tudíž tvořen čistě kvantitativním prvkem neboli plochou oblasti. Tou se přitom rozumí plocha bezprostřední oblasti koncepce, bez ohledu na vlivy koncepce na životní prostředí. Není tedy rozhodná velikost oblasti, jejíž životní prostředí by koncepce mohla ovlivnit, nýbrž plocha, jejíž využití koncepce upravuje. 22 Soudní dvůr se také musel zabývat tím, jak „malá“ tato oblast musí být. Jak to- tiž ve svém stanovisku trefně poukázala generální advokátka, jde o relativní pojem, jehož obsah závisí na tom, k čemu je vztažen: oblast bude jinak „malá“ ve srov- nání s územím celé Unie, členského státu, anebo dokonce jen s oblastí územní působnosti orgánu na místní úrovni. 23 Soudní dvůr se přiklonil právě k poslední variantě. Argumentoval, že kritérium menší oblasti je doplňkové ke kritériu orgá- nu místní úrovně, jehož územní působnost proto představuje referenční (vztaž- ný) bod. Jednoduše řečeno to znamená, že oblast, jejíž využití koncepce upravu- je, musí mít v poměru k oblasti územní působnosti orgánu místní úrovně malou (a nikoliv stejnou nebo dokonce větší) plochu. Třeba dodat, že Soudní dvůr se v rozsudku téměř bezezbytku ztotožnil se sta- noviskem generální advokátky. Ta se ovšem navíc i konkrétně vyjádřila k tomu, jak velkou plochu lze mít za „menší“ oblast. Podle jejího názoru lze orientačně vy- cházet z hranice 5% území, které je v působnosti daného orgánu na místní úrovni. Ačkoliv Soudní dvůr tento závěr nepřevzal, nutně to neznamená, že je nesprávný. 20 Tato odrážka pro účely směrnice definuje pojem plány a programy (viz výše úvodní výklad), jako ty „ které podléhají přípravě nebo přijetí orgánem na národní, regionální nebo místní úrovni “. 21 Komparativum „menší“ v české verzi směrnice SEA je z čistě jazykového hlediska mírně zavádějící, neboť vyznívá, jako by oblast musela být menší, než určitá jiná oblast. Z ostatních jazykových verzí je ovšem jasné, že tomu tak není a je jednoduše míněna „malá“ oblast („ využívanie malých území “, „ die Nutzung kleiner Gebiete “, „ the use of small areas “, „ l‘utilisation de petites zones “). 22 V bodě 72 rozsudku se sice (v českém překladu) hovoří o ploše „ dotčené “ oblasti, na konci ovšem Soudní dvůr výslovně uvádí, že tato plocha se posuzuje „ bez ohledu na vlivy na životní prostředí “ s odkazem na bod 59 stanoviska generální advokátky. Ta zde argumentuje zněním čl. 3 odst. 3 směrnice SEA, který explicitně hovoří o plánech a programech, jež „ stanoví využití “ této oblasti, na rozdíl od jiných ustanovení odkazujících na vlivy plánu na území [např. čl. 3 odst. 2 písm. b), příloha I písm. c) a d) a příloha II bod 2 směrnice SEA]. 23 Viz body 64 až 66 stanoviska generální advokátky.

88

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ