ČPŽP 61

3/2021 vědecká TÉMAta koncepční nástroje územního plánování (politika územního rozvoje, územní roz- vojový plán, zásady územního rozvoje a územní plány). 35 Obecná úprava vymezuje předmět strategického posuzování vlivů v § 10a zá- kona o posuzování vlivů. Ten po vzoru unijního práva rozlišuje mezi obligatorně a fakultativně posuzovanými koncepcemi. Předmětem posouzení jsou vždy kon- cepce, které stanoví rámec pro povolení záměrů uvedených v příloze č. 1 zákona o posuzování vlivů (tj. ty, které podléhají projektovému posuzování) z vyjmenova- ných odvětví, a vedle toho naturové koncepce. 36 Pokud jde o fakultativně posuzované koncepce, české právo zcela opomíjí ka- tegorii podle čl. 3 odst. 4 směrnice SEA, tj. koncepce, které nesplňují podmínky pro obligatorní posuzování (z nevyjmenovaných odvětví, resp. stanovící rámec pro jiné záměry, než uvedené v příloze č. 1 zákona o posuzování vlivů). 37 Mezi fakultativně posuzované koncepce proto spadají jen ty, které by jinak byly obliga- torně posuzovány, avšak platí pro ně některá z výjimek podle § 10a odst. 1 písm. b) nebo c) zákona o posuzování vlivů. Tato písmena implementují celý čl. 3 odst. 3 směrnice SEA, tedy jak analyzovanou výjimku pro plány stanovící využití men- ších oblastí na místní úrovni, tak i výjimku pro menší změny plánů. 38 Posouzení vlivů se u fakultativních koncepcí provádí jen v případě, že se tak stanoví ve zjiš- ťovacím řízení podle § 10d zákona o posuzování vlivů. Podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona o posuzování vlivů konkrétně platí, že fakultativnímu posuzování podléhají koncepce, „ u nichž je dotčené území tvoře- no územním obvodem jedné nebo několika obcí, které stanoví využití území míst- ního významu. “ Znění citovaného ustanovení je výsledkem novely zákonem č. 326/2017 Sb. Ta s účinností od 1. 11. 2017 nahradila původní text, jenž výjim- ku vztahoval toliko na koncepce, u nichž bylo dotčené území tvořeno územním obvodem pouze jedné obce. Důvodová zpráva 39 změnu vysvětluje snahou o to, 35 Pro přehlednost budou dále souhrnně nazývány územně plánovacími koncepcemi. 36 Koncepce, u kterých podle stanoviska orgánu ochrany přírody nelze vyloučit významný vliv na předmět ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Viz § 10a odst. 1 písm. a) zákona o posuzování vlivů. 37 Důsledkem je, že tyto koncepce úplně unikají posuzování jejich vlivů na životní prostředí, což je samozřejmě v rozporu s požadavky čl. 3 odst. 4 směrnice SEA. 38 Tato výjimka sice není předmětem mého příspěvku, nad jeho rámec ale upozorňuji na zjevný rozpor s textem čl. 3 odst. 3 směrnice SEA. Zákon o posuzování vlivů v § 10a odst. 1 písm. c) hovoří toliko o změnách koncepcí, zatímco směrnice výjimku výslovně omezuje jen na „menší“ změny plánů a pro- gramů. Umožňuje tak fakultativní posuzování koncepcí, které musí být podle směrnice SEA vždy (obli- gatorně) posouzeny, čímž snižuje její ochranný standard. Na tom nic nemění ani účelnost a racionalita takové úpravy, jak argumentuje komentářová literatura (viz BAHÝĽOVÁ, L. a kol. Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí , Praha: C. H. Beck, 2015, str. 131). Oproti tomu pak český zákonodárce nadby- tečně vztahuje uvedenou výjimku i na změny koncepcí dle § 10a odst. 1 písm. b) zákona o posuzování vlivů, ačkoliv koncepcemi podle písm. b) mohou být jen ty, které jsou uvedeny v písm. a). 39 Viz sněmovní tisk č. 1003/0, dostupný na www.psp.cz.

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

91