ČPŽP 61

3/2021 vědecká TÉMAta zování vlivů odkazuje na postup podle zvláštního právního předpisu (stavebního zákona), ve větě druhé nicméně současně do tohoto procesu „vtahuje“ některá ustanovení zákona o posuzování vlivů – buďto přímo, 47 anebo na základě obdob- ného 48 či přiměřeného 49 užití. Stavební zákon pak v § 19 odst. 2 rozvádí, že posou- zení (vyhodnocení) vlivů územně plánovacích koncepcí na životní prostředí je součástí tzv. vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území a jeho rámcové náleži- tosti jsou stanoveny v příloze stavebního zákona. Mezi obdobně aplikovaná ustanovení se řadí i výše rozebíraný § 10a zákona o posuzování vlivů. Prostor pro jeho použití je ovšem téměř vyprázdněn staveb- ním zákonem, který obsahuje vlastní úpravu předmětu posuzování, včetně vyme- zení obligatorně a fakultativně posuzovaných koncepcí. U každé z územně pláno- vacích koncepcí (a jejich změn) totiž stanoví, zda je pořízení vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území povinné (obligatorně posuzované koncepce), anebo zda závisí na stanovisku příslušného úřadu (fakultativně posuzované koncepce). Obligatorně posuzovanými tak jsou politika územního rozvoje, územní rozvojový plán a zásady územního rozvoje. 50 Mezi fakultativně posuzované se naopak řadí aktualizace politiky územního rozvoje, aktualizace územního rozvojového plánu, aktualizace zásad územního rozvoje a konečně územní plány, včetně jejich změn. 51 Z právě uvedeného výčtu obligatorně a fakultativně posuzovaných územně plánovacích koncepcí lze vysledovat uplatnění obou výjimek podle čl. 3 odst. 3 směrnice SEA. Fakultativní posuzování aktualizací a změn se evidentně zakládá na výjimce pro menší změny plánů a programů, zatímco fakultativní posuzování územních plánů má podklad ve výjimce pro plány a programy stanovící využití menších oblastí na místní úrovni. Spíše teoreticky připadá v úvahu i fakultativ- ní posuzování některých územně plánovacích koncepcí (zejm. územních plánů) na základě toho, že v konkrétním případě nestanoví rámec pro budoucí schvalo- vání záměru uvedeného v příloze I ani II směrnice EIA. Je třeba doplnit, že § 10i odst. 1 věta třetí zákona o posuzování vlivů rovněž výslovně vylučuje provádění zjišťovacího řízení podle tohoto zákona. Příslušné 47 Kompetenční ustanovení § 20, § 21 písm. k) a § 22 písm. d) zákona o posuzování vlivů. 48 Ustanovení § 2 (rozsah posuzování), § 3 (základní pojmy), § 10a (předmět posuzování), § 10b (způ- sob posuzování) a § 10h (sledování a rozbor vlivů koncepce) zákona o posuzování vlivů. 49 Ustanovení § 10g zákona o posuzování vlivů upravující stanovisko k návrhu koncepce. 50 Viz § 32 odst. 2 (politika územního rozvoje), § 35a odst. 1 věta druhá (územní rozvojový plán) a § 36 odst. 1 věta čtvrtá stavebního zákona (zásady územního rozvoje). 51 Viz § 35 odst. 4 věta poslední (aktualizace politiky územního rozvoje), § 35g odst. 4 (aktualizace územního rozvojového plánu), § 42 odst. 4 věta první a § 42a odst. 5 (aktualizace zásad územního roz- voje, včetně zkráceného postupu), § 47 odst. 3, § 51 odst. 3, § 53 odst. 2 (územní plán a jeho úpravy), § 55 odst. 3 věta třetí a § 55a odst. 5 stavebního zákona (změny územního plánu, včetně zkráceného postupu). Srov. též DVOŘÁK, Libor. Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí: Komentář . Praha: Wolters Kluwer, 2019, komentář k § 10i, dostupný v právním informačním systému ASPI.

94

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ