ČPŽP 61

3/2021 vědecká TÉMAta úřady jsou nicméně při své úvaze o tom, zda budou požadovat vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, povinny vycházet z kritérií pro zjišťovací řízení podle přílohy č. 8 zákona o posuzování vlivů. Pro územní plány je tato povinnost (po- někud nesystematicky) stanovena v § 10i odst. 2 větě poslední zákona o posuzo- vání vlivů, zatímco pro aktualizace ostatních územně plánovacích koncepcí přímo v příslušných ustanoveních stavebního zákona. 52 Výjimka pro menší koncepce na místní úrovni je tedy implementována pouze u územních plánů. Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj se u nich zpracovává jen, vznese-li tento požadavek krajský úřad jako příslušný úřad ve svém stanovisku na zá- kladě kritérií pro zjišťovací řízení. Územní plány ovšempodle méhomínění nemohou splňovat podmínky podle rozsudku ve věci Associazione Italia Nostra Onlus . První požadavek, že plán musí být přijat orgánem na místní úrovni, je beze- sporu naplněn. Zastupitelstvo obce, které územní plán vydává, 53 nepochybně je takovým orgánem. Zajisté však není splněna druhá podmínka: aby plocha oblasti, jejíž využití je koncepcí stanoveno, byla malá v poměru k ploše územní působnosti orgánu, který ji přijal. Územní působnost zastupitelstva zahrnuje celé území obce a pro totéž území se podle § 43 odst. 4 stavebního zákona územní plán vydává. 54 To znamená, že oblast, jejíž využití územní plán stanoví, je shodná s územím, kte- ré je v působnosti zastupitelstva – a nikoliv malá (natožpak v rozsahu 5 % tohoto území, jak navrhovala generální advokátka). Územní plány proto nemohou spadat pod výjimku podle čl. 3 odst. 3 směrnice SEA a jejich fakultativní posuzování územních plánů je v rozporu se směrnicí SEA. 55 Lze namítnout, že by tento postup šlo odůvodnit výjimkou podle čl. 3 odst. 4 směrnice SEA. To by ovšem bylo přípustné pouze za předpokladu, že by ten který územní plán vůbec nestanovil rámec pro schválení záměru podle přílohy I nebo II směrnice EIA, což by musel příslušný úřad v konkrétních případech přezkou- mávat. S tím nicméně česká právní úprava obecně nepočítá, neboť § 10i odst. 2 věta poslední zákona o posuzování vlivů příslušnému úřadu ukládá při stanovení požadavku na zpracování vyhodnocení vlivů na životní prostředí toliko vycházet z přílohy č. 8 tohoto zákona, tedy z kritérií pro zjišťovací řízení. 52 Viz § 35 odst. 2 písm. f) (aktualizace politiky územního rozvoje), § 35g odst. 3 ve spojení s § 35c odst. 4 větou první (aktualizace územního rozvojového plánu) a § 42 odst. 1 věta druhá (aktualizace zásad územního rozvoje) stavebního zákona. 53 Viz § 6 odst. 5 písm. c) stavebního zákona. 54 Nejde-li samozřejmě o změnu územního plánu. Ty jsou však pokryty druhou výjimkou podle čl. 3 odst. 3 směrnice SEA. 55 Pro pořádek dodávám, že vydání územního plánu sice není povinností obce, což ale samozřejmě neznamená, že nejde o plán vyžadovaný právními a správními předpisy ve smyslu čl. 2 písm. a) druhé odrážky směrnice SEA tak, jak toto ustanovení vykládá Soudní dvůr (viz výše). Vnitrostátní předpisy totiž upravují přijímání územních plánů ve stavebním zákoně, který určuje orgán přísluš- ný pro jejich přijímání [§ 6 odst. 5 písm. c)] a postup jejich přípravy (§ 43 a násl.).

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

95