ČPŽP 62

4/2021 z judikatury ústavního soudU ČR (s výhradou ukládání daní a poplatků vzhledem k čl. 11 odst. 5 Listiny), neboť pojmově není právního předpisu bez stanovení právních povinností. V některých nálezech týkajících se přezkumu obecně závazných vyhlášek obcí posuzoval Ústavní soud také jejich soulad se stavebním zákonem a vyjád řil se k některým jeho ustanovením či pojmům (jako např. k pojmu zastavěné území). Nálezem ze dne 13. 3. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 10/06 37 Ústavní soud zamí tl návrh ministra vnitra na zrušení obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 17/2004 o vymezení veřejných prostranství, na nichž se zakazuje prosti tuce, a obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 3/2006 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, kterou se vymezují veřejná prostranství, na nichž se zakazuje prostituce. Ministerstvo vnitra odvozovalo protiústavnost uvedených vyhlášek od neurčitosti delimitace veřejných prostranství, na nichž statutární město Plzeň zakazovalo nabízení, sjednávání, provozování a využívání prostituce. 38 Ústavní soud odkázal na svoji rozhodovací praxi, v níž opakovaně vyslovil názor, že lokalizace veřejných prostranství musí být konkrétní a nesmí vyvolávat interpretační pochybnosti, to z důvodu, aby nebyla narušena právní jis tota občanů. 39 Ústavní soud se v citovaném nálezu vyjádřil k tomu, jak rozumět obsahu a rozsahu pojmu „současně zastavěné území“, který byl použit v obou vy hláškách. Poukázal přitom na to, že stavební zákon z roku 1976 obsahující legální definici pojmu současně zastavěného území, byl s účinností od 1. 1. 2007 zrušen stavebním zákonem z roku 2006 s tím, že pojem „zastavěné území“ je (s účinností od 1. 1. 2007) blíže definován v § 189 odst. 1, § 2 odst. 1 písm. d), § 58 StavZ2006, a že se zastavěné území vymezuje v územním plánu a aktualizuje se jeho změ nou. Územní plán ve smyslu této zákonné úpravy potom podléhá povinnos ti zveřejnění (§ 165 StavZ2006). Podle Ústavního soudu nebylo relevantní, že StavZ2006 v době projevu právotvorné vůle Zastupitelstva statutárního města Plzně tomuto nebyl a z povahy věci ani nemohl být znám. Připomněl též, že po jem „současně zastavěné území“ byl přitom „ nota bene v zákonodárství nikoliv 37 Nález byl vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 163/2007 Sb. Soudcem zpravodajem v této věci byl Pavel Holländer. 38 Ministrem vnitra zpochybňovaná lokalizace byla vymezena v napadených vyhláškách s tím, že uve dený zákaz byl formulován ve vztahu k „veřejným prostranstvím, která se nacházejí v současně zastavěném území města Plzně“. V poznámce pod čarou vyhláška č. 3/2006 odkazovala na § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších právních předpisů, a § 139a odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Dále se v ní uvádělo, že hranice současně zastavěného území města Plzně jsou v souladu s § 10 odst. 1 stavebního zákona vyznačeny ve vyhlášce statutárního města Plzně č. 9/1995 o závazných částech územního plánu města Plzně, v platném znění. 39 Např. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 14/95, sp. zn. Pl. ÚS 50/03, sp. zn. Pl. ÚS 1/05, sp. zn. Pl. ÚS 3/05 nebo sp. zn. Pl. ÚS 38/05. K této problematice blíže srov. MÁCHA, A., HUNEŠ, K., RANDUSOVÁ, E. Veřejné prostranství a jeho platný vznik. Právní rozhledy , č. 10, 2017, s. 366-371.

136

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ