ČPŽP 62

4/2021

z judikatury ústavního soudU ČR

K zásahům územního plánu do vlastnického práva k nemovitostem Ústavní soud se ve své rozhodovací činnosti již vícekrát zabýval i otázkou způ sobilosti územního plánu (popř. jeho změny) zasáhnout do vlastnického práva k nemovitostem v jeho obvodu. Dospěl přitom k závěru, že obecně jde o zásah ústavním pořádkem aprobovaný (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2194/15), a to za předpokladu, že je vlastnické právo omezeno v souladu se zákonem a v při měřené míře (blíže např. nález sp. zn. II. ÚS 482/02). Vlastnické právo náleží svou povahou do kategorie základních práv a svobod jednotlivce a tvoří tedy jádro personální autonomie jednotlivce ve vztahu k veřejné moci. Stávající koncepce ochrany vlastnického práva podle judikatury Ústavního soudu i Evropského sou du pro lidská práva vychází z toho, že každému je zaručeno právo vlastnit majetek a vlastnickému právu všech vlastníků je přiznán stejný zákonný obsah a ochra na. Současně však zdůrazňuje, že vlastnické právo není absolutně nedotknutelné. Naopak připouští omezení vlastnického práva zákonem z důvodu ochrany práv druhých a ochrany veřejného zájmu, kterým se rozumí zejména ochrana lidské ho zdraví, přírody a životního prostředí. S ohledem na povinnost šetřit podstatu a smysl vlastnického práva (čl. 4 odst. 4 Listiny) však nesmí být vlastnické právo takto omezeno ve větší než přípustné míře a pouze tehdy, když je to nezbytné. Nicméně tak jako jiná základní práva lze rovněž vlastnické právo omezit, a to v případě kolize s jiným základním právem nebo v případě nezbytného prosazení ústavně aprobovaného veřejného zájmu (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 102/94). Nálezem ze dne 21. 1. 2010 sp. zn. III. ÚS 456/09 Ústavní soud (III. senát 69 ) v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy zamítl ústavní stížnost stěžovatele L. K. proti rozsudku Nejvyššího správního soudu, 70 kterým byl zamítnut návrh stě žovatele na zrušení územního plánu obce Strážný, který byl schválen usnesením zastupitelstva obce. Podle stěžovatele došlo schválením územního plánu ke změně způsobu využití jeho pozemků, a to z pozemků určených k zástavbě na pozemky ostatní, určené k zeleni, na kterých je výstavba omezena či vyloučena. Ústavní soud v citovaném nálezu dovodil, že v případě posuzování ústavní stížnosti smě řující proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterým bylo přezkoumáváno opatření obecné povahy podle § 101a až 101d soudního řádu správního, jsou pri márně relevantní toliko principy spravedlivého procesu dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Další ústavně zaručená práva (například právo vlastnit majetek nebo právo vyko návat podnikatelskou činnost) mohou být dotčena až jako důsledek případných ústavně kvalifikovaných vad soudního řízení.

69 Soudcem zpravodajem v dané věci byl Vladimír Kůrka. 70 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 12. 2008 č. j. 7 Ao 1/2008-83.

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

147