ČPŽP 62

z judikatury ústavního soudU ČR K náhradě za omezení vlastnického práva územní rezervou

4/2021

V nálezu ze dne 19. 12. 2017 sp. zn. III. ÚS 950/17 71 se Ústavní soud (III. se nát 72 ) vyjádřil k právu na náhradu za omezení vlastnického práva územní rezer vou vymezovanou orgány územního plánování v rámci zásad územního rozvoje podle § 36 stavebního zákona. Absence výslovné zákonné úpravy poskytování náhrad za územní rezervu podle Ústavního soudu nutně neznamená, že náhrada poskytnuta být nemá, jelikož není vyloučeno její poskytování na základě přímé aplikace čl. 11 odst. 4 Listiny. Paušální vyloučení možnosti poskytnutí náhrady, aniž jsou konkrétní okolnosti případu a důvody zřízení územní rezervy posouze ny, představuje podle Ústavního soudu porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Podle Ústavního soudu je nutné vždy vycházet z konkrét ních okolností daného případu a závěr o (ne)možnosti přiznání náhrady učinit až na základě specifik dané věci, místa, času a délky trvání předmětného omezení, jakož i dalších významných okolností pro vymezení konkrétní územní rezervy. K ochraně dobré víry a důvěry v zákonnost postupu stavebních úřadů Nálezem ze dne 4. 9. 2018 sp. zn. I. ÚS 17/16 Ústavní soud (I. senát 73 ) v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh společnosti MESANA Real s. r. o. zrušil rozsudky správních soudů 74 pro jejich rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 1 odst. 1 Ústavy. Stěžovatelka získala v roce 2010 ve spojeném územním a staveb ním řízení rozhodnutí o umístění a povolení stavby fotovoltaické elektrárny. Ministerstvo pro místní rozvoj v rámci přezkumného řízení tato rozhodnutí zru šilo pro nezákonnost a věc vrátilo k dalšímu řízení stavebnímu úřadu. Rozklad stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí ministr pro místní rozvoj zamítl. Následnou žalobu stěžovatelky Městský soud v Praze zamítl, neboť stěžovatelka podle jeho názoru nemohla nabýt práva v dobré víře. V průběhu územního a stavebního ří zení si totiž musela být vědoma toho, že nesplnila podmínky pro připojení elek trárny k distribuční soustavě; v době rozhodování správních orgánů stěžovatelka neměla uzavřenou smlouvu o připojení s ČEZ Distribuce, a. s., jež navíc k mož nosti připojení elektrárny vydala negativní stanovisko. Stavební úřad tak vydal své rozhodnutí v rozporu s § 111 odst. 2 StavZ2006, neboť si ve stavebním řízení neověřil budoucí užívání stavby. Nejvyšší správní soud následnou kasační stížnost stěžovatelky zamítl. Zamýšlená elektrárna stěžovatelky aktuálně nesplňovala pod 71 K tomu blíže srov. VÍCHA, O. Bezúhonnost myslivecké stráže a omezení vlastnického práva územ ní rezervou – ústavněprávní implikace. České právo životního prostředí , roč. XVIII., č. 1/2018 (47), s. 107–116. 72 Soudcem zpravodajem byl Jan Filip. 73 Soudcem zpravodajem byl David Uhlíř. 74 Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 106/2015-108 ze dne 22. 10. 2015 a rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 9 A 325/2011-61 ze dne 30. 3. 2015.

148

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ