ČPŽP 62

4/2021 z judikatury ústavního soudU ČR ochrany zdraví a práva na příznivé životní prostředí (čl. 30 a čl. 35 odst. 1 Listiny) snižovat celkovou úroveň znečištění ovzduší a současně zvyšovat jeho kvalitu, po kud bude moci efektivně postihovat provozovatele porušující své povinnosti při používání spalovacích stacionárních zdrojů v domácnostech. V kombinaci s exis tencí dostatečných procesních záruk ochrany domovní svobody se toto omeze ní domovní svobody nejeví jako nepřiměřené. Napadená právní úprava podle Ústavního soudu omezuje domovní svobodu pouze mírně, současně však pod statně uspokojuje zájem na ochraně zdraví jiných osob a jejich práva na příznivé životní prostředí. Nad tímto zájmem pak ochrana nedotknutelnosti obydlí provo zovatelů spalovacích stacionárních zdrojů garantovaná čl. 12 Listiny nepřevažuje. Ústavní soud v této souvislosti zdůraznil, že české správní právo zná hned několik obdobných kontrol a místních šetření či zásahů spojených s možným omezením práva na respektování soukromého života. 87 Jako názorný příklad v této souvis losti uvedl právní úpravu vstupu na pozemky a do staveb podle ustanovení § 172 odst. 3 StavZ2006. 88 Ústavní soud k tomu dodal, že pokud by se ztotožnil s argu mentací navrhovatelů v této věci, v obecné rovině by tím zpochybnil i ústavnost tohoto ustanovení stavebního zákona, které se také potenciálně dostává do kolize s ochranou nedotknutelnosti obydlí či obecněji ochranou práva na respektování soukromého života. K náhradě škody způsobené při výkonu veřejné moci podle stavebního zákona Nálezem ze dne 25. 7. 2017 sp. zn. I. ÚS 2330/16 se Ústavní soud (I. senát 89 ) vyjádřil k povaze řízení o umístění stavby a následného řízení o změně tohoto roz hodnutí pro účely posouzení nároku na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, když v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy zrušil rozsudky obecných soudů 90 pro jejich rozpor s čl. 36 odst. 3 Listiny. Ústavní soud dovodil, že pokud obecný soud při posuzování nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu (podle zákona č. 82/1998 Sb. 91 ) nepovažuje řízení o umístění stavby a následné řízení o změně rozhodnutí o umístění stavby za jediné řízení, když tato spolu úzce věcně i časově souvisí, a neposoudí přiměřenost jejich délky jako celku podle čl. 6 87 Bod 62 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/17. 88 § 172 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006 zní: „( 3) Do obydlí může oprávněná úřední osoba vstoupit, jen pokud je to nezbytné pro ochranu života, zdraví nebo bezpečnosti osob. Pokud je obydlí užíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, může do něj oprávněná úřed ní osoba vstoupit též, je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy podle tohoto zákona. Uživatel obydlí je v uvedených případech povinen oprávněné úřední osobě vstup do obydlí umožnit. “ 89 Soudcem zpravodajem v dané věci byl Jaroslav Fenyk. 90 RozsudekMěstského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2016 č. j. 20 Co 142/2016-101 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 12. 2015 č. j. 18 C 44/2014-75. 91 K tomuto zákonu srov. např. IŠTVÁNEK F., SIMON P., KORBEL F. Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Komentář . 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2020.

154

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ