ČPŽP 62

4/2021 z judikatury ústavního soudU ČR samostatná správní řízení, pro účely posouzení předmětného nároku stěžovatelky bylo nutno je považovat za řízení jediné, které skončilo až rozhodnutím o změně rozhodnutí o umístění stavby. Obě řízení byla totiž z tohoto hlediska úzce věcně i časově propojena, kdy druhým stavebním řízením došlo ve své podstatě k napra vení nezákonné části rozhodnutí o umístění stavby, které bylo vydáno v prvním stavebním řízení, a to na základě podání stěžovatelky, kterým návazně reagovala na průběh prvního stavebního řízení. Jedině závěrem o jednotě předmětných ří zení a posouzením přiměřenosti jejich délky jako celku nedojde podle Ústavního soudu k vyprázdnění dotčeného základního práva na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Nálezemze dne 9. 8. 2016 sp. zn. III. ÚS 157/16 se Ústavní soud (III. senát 94 ) vy jádřil k interpretaci pojmu nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., když na návrh stěžovatelky A. H. v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 95 pro jeho rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny. V posuzovaném případu šlo o to, že Městský úřad Stod, stavební úřad, vydal dne 23. 1. 2012 rozhodnutí, kterým stěžovatelce nařídil provedení udržova cích prací k zajištění stability stavby plotové zdi. Toto rozhodnutí bylo na základě odvolání stěžovatelky zrušeno a řízení bylo zastaveno. Dalším rozhodnutím ze dne 13. 7. 2012 stavební úřad stěžovatelce nařídil provedení neodkladného odstra nění části stavby plotové zdi, a to do jednoho měsíce od jeho doručení; k odvolání stěžovatelky bylo toto rozhodnutí rovněž zrušeno a věc byla vrácena stavebnímu úřadu k novému projednání (posléze bylo řízení zastaveno, protože stavební úřad zjistil, že stěžovatelka oplocení opravila). Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl stě žovatelčinu žalobu, kterou se domáhala vůči České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj náhrady škody představující vynaložené náklady na právní zastou pení v řízeních vedených stavebním úřadem (podle § 129, resp. § 139 StavZ2006) z titulu odpovědnosti žalované za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. Obvodní soud v odůvodnění mj. konstatoval, že již první podmínka vzniku odpovědnosti žalované za škodu není splněna, jelikož rozhodnutí stavebního úřadu nemají po vahu nezákonného rozhodnutí, neboť byla zrušena v rámci instančního postupu nadřízeným orgánem na základě řádného opravného prostředku. Ústavní soud v citovaném nálezu nejprve připomněl, že zákon č. 82/1998 Sb. zakotvuje jednu ze speciálních skutkových podstat občanskoprávní odpovědnosti za škodu, přičemž platná právní úprava je založena na konstrukci tripartice před pokladů vzniku této odpovědnosti, kterými jsou: a) existence nezákonného roz hodnutí, rozhodnutí o vazbě, trestu nebo ochranném opatření či nesprávný úřed ní postup, b) vznik škody či nemajetkové újmy, c) kauzální nexus mezi výše uve

94 Soudcem zpravodajem v této věci byl Josef Fiala. 95 Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 12. 2015 č. j. 18 C 12/2015-27.

156

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ