ČPŽP 62

4/2021 z judikatury ústavního soudU ČR denými. V posuzovaném případě Ústavní soud zaměřil svou pozornost na první z předpokladů vzniku odpovědnosti, a to na „nezákonné rozhodnutí“. Ústavní soud uvedl, že jeho charakteristika v sobě zahrnuje dva prvky: a) musí jít o roz hodnutí, tj. o akt aplikace práva, kdy státní orgán použije obecné pravidlo právní normy na posuzovaný případ a rozhodne tak o právech a povinnostech individu álních subjektů, b) musí jít o rozhodnutí nezákonné, kdy tuto nezákonnost není oprávněn posoudit si sám soud rozhodující o náhradě škody, ale je třeba, aby toto rozhodnutí bylo pro svou nezákonnost změněno nebo zrušeno. K tomu se vztahu je § 8 zákona č. 82/1998 Sb., který v prvním odstavci vyžaduje existenci zrušeného nebo změněného pravomocného rozhodnutí, a ve druhém odstavci existenci roz hodnutí vykonatelného bez ohledu na právní moc, a to zrušeného nebo změněné ho na základě řádného opravného prostředku. Podle Ústavního soudu bylo z odů vodnění napadeného rozsudku zřejmé, že obvodní soud (ve vztahu k předběžně vykonatelnému rozhodnutí stavebního úřadu) zcela pominul právní úpravu zařa zenou do § 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., když uzavřel, že již první podmínka vzniku odpovědnosti není splněna, protože napadená rozhodnutí nemají povahu nezákonného rozhodnutí, neboť byla zrušena v rámci instančního postupu nad řízeným orgánem na základě řádného opravného prostředku. Tím obvodní soud podle ústavního soudu porušil stěžovatelčino základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud k tomu dodal, že podle platné právní úpravy vymezuje obsah náhrady škody (byť pod rubrikou „způsob a rozsah ná hrady škody“) zákon č. 82/1998 Sb. v § 31 tak, že jejím obsahem jsou i účelně vynaložené náklady řízení na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí, a že ke vzniku nároku na jejich náhradu již není nutná podmínka, aby škoda vznikla samotným rozhodnutím. K vrácení státního příspěvku na výstavbu z důvodu užívání stavby bez kolaudačního rozhodnutí Nálezem ze dne 3. 10. 2013 sp. zn. I. ÚS 3758/11 se Ústavní soud (I. senát 96 ) vyjádřil k vrácení státního příspěvku na výstavbu, když na návrh stěžovatelky České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu 97 pro jeho rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny. V daném případě se stěžovatelka domáhala po ved lejších účastnících (manželích J. V. a L. V.) částky 60 000Kč, která jim byla poskyt nuta na základě smlouvy jako státní příspěvek na individuální bytovou výstavbu za podmínky, že kolaudační rozhodnutí ke stavbě jejich rodinného domu nabyde právní moci nejpozději do deseti let od uzavření smlouvy. Porušení podmínek

96 Soudkyní zpravodajkou byla v dané věci Ivana Janů. 97 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2011 č. j. 33 Cdo 49/2010-136.

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

157