ČPŽP 62

4/2021 vědecká TÉMAta Ale v případě druhého typu vzniká výkladová otázka: Pokud je „hlavním“ správním orgánem (resp. stavebním úřadem) i dotčeným orgánem v dané věci tentýž obecní úřad ORP Y, je i zde možné či nutné rozlišovat „správní orgán“ (resp. „stavební úřad“ ) na jedné straně a „dotčený orgán“ na druhé straně? Potažmo je i zde možné či nutné, aby obecní úřad ORP Y vydával závazné stanovisko podle zvláštního zákona a aby se při řešení rozporů mezi odbory v rámci obecního úřa du ORP Y postupovalo podle § 136 odst. 6 správního řádu? V tomto typu případů je zde totiž jen jeden správní orgán v organizačním smyslu. Položenou otázku lze zobecnit, neboť může vznikat i při rozhodování v odvo lacím řízení na úrovni krajských úřadů: Stačí pro rozlišení mezi „správním orgá nem“ (resp. „stavebním úřadem“ ) na jedné straně a „dotčeným orgánem“ na druhé straně jen to, když zvláštní zákon v souladu s § 136 odst. 1 písm. a) nebo b) správ ního řádu výslovně stanoví, že nějaký správní orgán je v určitém typu případů „dotčeným orgánem“ , popřípadě nějakému správnímu orgánu založí pravomoc k vydání závazného stanoviska nebo jiného podkladového aktu? Anebo je (navíc) nutné, aby šlo též o různé správní orgány v organizačním smyslu? Jinak řečeno, stačí, že jde o různé správní orgány ve funkčním smyslu, anebo je navíc (tzn. ku mulativně) nutné, aby šlo též o různé správní orgány v organizačním smyslu? V teorii se vyskytl výklad, podle něhož dotčený orgán je de iure dotčeným orgánem jen v případě prvního typu, tzn. jen tehdy, pokud je dotčeným orgánem jiný obecní nebo krajský úřad, než je ten, který je v dané věci stavebním úřadem (resp. „hlavním“ správním orgánem). A tedy – a contrario – že v případě druhého typu, kdy je pro určitý záměr příslušným stavebním úřadem i příslušným dotče ným orgánem tentýž obecní úřad nebo tentýž krajský úřad, vlastně nelze rozlišo vat (hlavní) „správní orgán, který vede řízení“ a „dotčený orgán“ . 41 Podle mého názoru tento výklad, podle něhož v případech druhého typu vlastně není (žádný) dotčený orgán, vede k nesystémovému výsledku. Vede to tiž k odlišnému procesněprávnímu režimu pro rozhodování o stejných zámě rech a za stejných podmínek na území různých obcí. Odlišnost se přitom může projevovat u dvou stěžejních právních institutů týkajících se dotčených orgánů: [a] u pravomoci dotčeného orgánu k vydání závazného stanoviska či jiného pod 41 J. Vedral k této problematice píše: „Nejde-li … o vztahy mezi dvěma či více obecními úřady různých obcí, ale jen o vnitřní vztahy mezi (zpravidla) několika odbory téhož obecního úřadu, nejde o dotčené orgány ve smyslu § 136 správního řádu, neboť správním orgánem je obecní úřad jako celek (viz § 1 odst. 1 správního řádu, kde se mluví jen o orgánech územních samosprávných celků). Není ani před stavitelné, aby případné spory mezi těmito »dotčenými orgány« byly řešeny postupem předpokládaným v § 136 správního řádu. Podle § 140 odst. 2 věta druhá (správního řádu) zahrnuje společné řízení i vy dání závazného stanoviska (zákon mluví o »podmiňujícím úkonu«, což zahrnuje jak závazné stanovisko, tak předběžnou otázku podle § 57), k němuž je správní orgán příslušný.“ (srov. VEDRAL, J.: Správní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: BOVA POLYGON, 2006, s. 741; dále s. 742–743, 771–773 a 832).

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

25