ČPŽP 62

4/2021 vědecká TÉMAta kladového aktu a [b] u způsobu rozhodování rozporů mezi stavebním úřadem a dotčeným orgánem. Pokud totiž přijmeme výklad, že v případech druhého typu nelze rozlišovat „ dotčený orgán“ , pak logicky můžeme dospět ke dvěma závěrům (důsledkům). Za prvé, že se závazné stanovisko ani jiný podkladový akt nevy dává a že příslušný obecní úřad nebo krajský úřad jako jeden celek, respektive jako jeden správní orgán v organizačním i funkčním smyslu, v rámci správního řízení posoudí i všechny otázky, k nimž by jinak vydával závazná stanoviska nebo jiné podkladové akty podle zvláštních zákonů, a pak na základě toho všeho vydá jen finální rozhodnutí ve věci podle stavebního zákona (v duchu logiky, že pokud není „dotčený orgán“ ve smyslu § 136 správního řádu, nemůže vydávat ani závazné stanovisko či jiný podkladový akt). 42 A za druhé, že se rozpory mezi stavebním úřadem (respektive správním orgánem, který vede řízení) a dotčeným orgánem neřeší postupem podle § 136 odst. 6 správního řádu, 43 ale rozhodnutím toho, kdo se podle zákona považuje za vedoucího obecního, respektive krajského úřadu, tzn. rozhodnutím tajemníka obecního úřadu (popřípadě starosty), respektive ředitele krajského úřadu. Lze to opět demonstrovat na výše rozebíraném příkladu záměru A umístěné ho za stejných podmínek v prvním případě na území obce X a v druhém případě na území obce Y: Pokud bude záměr A umístěn na území obce X, která je obcí s pověřeným obecním úřadem, bude se pro záměr vydávat závazné stanovisko podle zvláštního zákona (neboť ho bude vydávat obecní úřad ORP Y jako dotčený orgán) a případné rozpory mezi pověřeným obecním úřadem obce X jakožto sta vebním úřadem a obecním úřadem ORP Y jakožto dotčeným orgánem bude řešit nejblíže společně nadřízený správní orgán, popřípadě nadřízené ústřední správní úřady v dohodovacím řízení podle § 136 odst. 6 a § 133 odst. 2 a 3 správního řádu. Pokud ale bude tentýž záměr A umístěn na území obce Y, která je ORP, nebude se pro záměr vydávat závazné stanovisko podle zvláštního zákona, neboť otázky podle zvláštního zákona posoudí obecní úřad ORP Y neformálně v rámci správ ního řízení, v němž se bude vydávat ve formalizované podobě jen finální rozhod nutí ve věci podle stavebního zákona, přičemž případné rozpory mezi odborem, který v obecním úřadu vykonává působnost stavebního úřadu, a odborem, kte 42 Tento závěr (naštěstí) správní praxe nepřevzala. A zákonná úprava ho nepřímo vyloučila tím, že vý slovně předpokládá vydání závazného stanoviska i v případech druhého typu, kdy dotčeným orgá nem příslušným k vydání závazného stanoviska je tentýž správní orgán, který je příslušný i k vydání rozhodnutí [srov. např. § 86 odst. 2 písm. b) či § 96b odst. 2 stavebního zákona z roku 2006]. 43 Tento závěr zastává J. Vedral: „[n]a řešení rozporů se v těchto případech (v rámci obecních úřadů) nepoužije § 136 odst. 6 (správního řádu), neboť nejde o rozpory mezi správními orgány, ale uvnitř správního orgánu, a rozpory se tedy řeší v rámci tohoto orgánu. Stejně to samozřejmě platí i pro krajské úřady, kde je podle § 69 odst. 2 písm. l) zákona o krajích vydání organizačního řádu krajského úřadu svěřeno řediteli krajského úřadu.“ (srov. VEDRAL, J.: Správní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: BOVA POLYGON, 2006, s. 742).

26

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ