ČPŽP 62

4/2021 vědecká TÉMAta ků. 93 Nejsou ale zcela jasné čtyři následující otázky, což je i důsledkem toho, že (nezávazné) vyjádření dotčeného orgánu je ve stavebně-právních rozhodovacích procesech spíše vzácnějším institutem, s nímž nejsou větší praktické zkušenos ti. Za prvé, zda či do jaké míry si stavební úřad bude moci posoudit skutkové otázky řešené ve vyjádření odlišně jen na základě svého vlastního názoru, tzn. bez jakéhokoli jiného podkladu pro rozhodnutí. Za druhé, zda či do jaké míry si stavební úřad bude moci posoudit odlišně od obsahu vyjádření i právní otázky, tzn. otázky výkladu zvláštního zákona. Za třetí, zda či do jaké míry bude stavební úřad oprávněn rozhodnout odlišně v meritorní otázce, k nímž se vyslovil dotčený orgán v „závěru“ svého vyjádření, „zda je záměr z hlediska jím chráněných zájmů přípustný“ 94 Za čtvrté, zda či do jaké míry bude stavební úřad oprávněn odmítnout převzít do výrokové části svého rozhodnutí některou z „podmínek přípustnosti zá měru“ , které dotčený orgán stanovil v závěru svého vyjádření za účelem ochrany jím chráněného veřejného zájmu. Zdá se, že ze striktně procesně-právního (for málního) hlediska je na všechny čtyři položené otázky v zásadě kladná odpověď, tzn. že stavební úřad se v zásadě může ve všech čtyřech analyzovaných aspektech odchýlit od obsahu vyjádření; musí ale samozřejmě dodržet procesní zásady a pravidla týkající se dokazování a zjišťování skutkového stavu věci, tzn. zejména zásadu materiální pravdy podle § 3 správního řádu. Nicméně: z hmotně-právní ho (materiálního) hlediska je třeba rozlišovat, zda závěr a podmínky přípustnosti záměru, vyplývající z vyjádření, jsou [a] konkretizací obecné kogentní zákon né úpravy v posuzovaném individuálním případě, tzn. že jsou podle zvláštního zákona nutné , anebo [b] jsou jen aplikací správního uvážení dotčeného orgánu, tzn. že jsou podle zvláštního zákona možné (ale nikoli nutné). V případě [a] bude stavební úřad z hmotně-právního hlediska vyjádřením vázán, i když je vyjádření obecně z procesně-právního hlediska nezávazné. V případě [b] nebude v praxi otázka vázanosti v řadě případů jednoznačná. Hranice mezi [i] obsahem kogent ní zákonné úpravy, včetně obecných ustanovení o účelu příslušného zvláštního zákona, na jedné straně a [ii] rozsahem zákonem založeného správního uvážení dotčeného orgánu na druhé straně totiž často není ze zákonné úpravy jasná. Proto v řadě případů, kdy se stavební úřad ve svém rozhodnutí odchýlí od obsahu vyjá dření dotčeného orgánu, bude následovat obtížný výkladový spor, který se bude řešit v odvolacích či soudních řízeních s nejasným výsledkem (tedy pokud některý z účastníků podá odvolání nebo žalobu). Druhá rovina: Stavební zákon z roku 2021 vůbec neupravuje, jak by měl po stupovat nadřízený stavební úřad v odvolacím řízení při přezkumu rozhodnutí 93 Podle § 56 správního řádu. 94 Srov. § 175 odst. 1 věta první a druhá stavebního zákona z roku 2021: „Vyjádření dotčeného orgánu obsahuje závěr a odůvodnění. V závěru dotčený orgán uvede, zda je záměr z hlediska jím chráněných veřejných zájmů přípustný. …“

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

41