ČPŽP 62

4/2021 vědecká TÉMAta zoval v zásadě všechny otázky životního prostředí jen jeden dotčený orgán, a to v jednom dílčím procesu a v jednom podkladovém aktu. Výhoda pro stavebníka by byla v tom, že by tento podkladový akt zahrnoval všechna dosavadní závazná stanoviska a podkladová rozhodnutí podle všech zvláštních zákonů z oblasti ži votního prostředí, jejichž zájmů by se mohl posuzovaný záměr dotýkat. Výhoda pro ochranu životního prostředí by pak spočívala v tom, že by jeden (na staveb ním úřadu nestranný) orgán posoudil celistvě všechny dopady záměru na všechny složky a hodnoty životního prostředí v jejich souvislostech. JEP by měl zahrnovat i případné závazné stanovisko EIA i případná povolení výjimek podle ZOchrPř. A měl by se vydávat univerzálně pro všechny stavebně- -právní záměry, tzn. i pro „vyhrazené stavby“ v působnosti SOSÚ. Lze uvažovat o tom, že orgánem příslušným k vydání JEPu by byl zpravidla obecní úřad ORP. V případě záměrů, k nimž je již v současné době příslušný jako dotčený orgán krajský úřad (popř. MŽP), by byl orgánem příslušným k vydání JEPu krajský úřad (popř. MŽP), v chráněných územích přírody pak AOPK a v ná rodních parcích jejich správy. JEP by se mohl vydávat buď ve formě závazného stanoviska, nebo podklado vého rozhodnutí. Každá z těchto variant má své výhody a nevýhody. Pokud by se JEP vydával ve formě závazného stanoviska, vydával by ho pří slušný dotčený orgán zjednodušeným postupem, a to zpravidla v rámci správního řízení vedeného stavebním úřadem. Stavebník by tak mohl získat JEP a na základě něho i povolení stavebního úřadu poměrně rychle. JEP by se ale poté přezkoumá val v řízení o odvolání proti výslednému rozhodnutí stavebního úřadu postupem podle § 149 odst. 7 správního řádu. Pokud by se naopak JEP vydával ve formě rozhodnutí, vydával by ho příslušný dotčený orgán v samostatném správním řízení. JEP by se pak přezkoumával v sa mostatném správním řízení o odvolání některého z účastníků, a tedy mimo rámec správního řízení vedeného stavebním úřadem. Odvolací správní orgán, zpravidla MŽP, by ovšem rozhodl pravomocně a stavebník by tím získal podkladové po volení, v němž by měl všechny otázky životního prostředí definitivně vyřešené. V této variantě by bylo možné zavést pro odvolací orgán povinnost rozhodnout o odvolání věcně, tzn. že odvolací orgán – pokud by neměl důvod k zamítnutí žá dosti – by mohl na základě odvolání jen JEP změnit, ale nemohl by ho zrušit a věc vrátit zpátky krajskému úřadu k novému rozhodnutí. Tím by se zabránilo riziku procesního „ping-pongu“ mezi krajským úřadem a MŽP. Ústředním správním úřadem ve věcech JEPu by bylo zřejmě MŽP. V těch vě cech, v nichž by JEP zasahoval do rezortu MZe, musel by se JEP vydávat v dohodě s rezortem MZe.

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

51