ČPŽP 62

4/2021

vědecká TÉMAta

a podstatně změní charakter výkonu správy i v jiných oblastech (např. správa majetku, řešení havárií, dozorová činnost, ochrana životního prostředí, aj.). Mezi hlavní přínosy digitalizace stavebního řízení a územního plánování lze oproti stá vajícímu stavu samozřejmě označit rovněž to, že projektové dokumentace se již nebudou odevzdávat v několika výtiscích na podatelnách stavebních úřadů, ale budou se odevzdávat na dálku v uzavřených 2 D (pdf) a 3D (ifc) formátech. K celkovému zkrácení délky řízení a kvalitě rozhodnutí nepochybně přispěje i možnost sledovat, a to i zpětně, průběh povolovacího řízení . Vyjdeme-li z výše citované zprávy Evropské komise DESI 2021, lze obecně postulovat, že k tomu, aby se naznačený potenciál digitalizace stavebního říze ní a územního plánování mohl vůbec naplnit, je z technického pohledu nut né začít neprodleně řešit otázku zajištění dostupnosti vysokorychlostního internetu a zaměřit se přitom na technologii 5G. Uvedené platí nejenom pro oblast domácností, ale taktéž (ne-li předně) pro samotné orgány veřejné správy, a to nejenom ve smyslu hardware a software vybavenosti pracovišť, ale stejně tak i digitálních kompetencí oprávněných úředních osob. Bez toho nelze o digitali zaci veřejné správy obecně, natož digitalizaci stavební správy, kde logicky vyvsta ne potřeba zpracování objemných datových souborů projektových dokumentací a mapových děl, vůbec uvažovat. Představa dlouho se načítajících a „trhaných“ obrazovek počítače je značně frustrující. V dobré víře lze vyslovit názor, že na di gitalizaci v oblasti stavebnictví je v tomto směru prozatím patrně připraven pouze komerční sektor (investoři) a většina autorizovaných osob (projektanti) . Z DESI indexu České republiky a stejně tak i ze současné praxe taktéž vyplý vá, že samotná možnost komunikovat elektronicky s orgány veřejné správy ještě nutně neznamená, že tato forma komunikace bude taktéž fakticky využívána. Je nutné, aby stát začal cíleně usilovat i o překonání existujících psychologic kých bariér a zažitých stereotypů v chování českých občanů, tj. zaměřil se více na informovanost osob o možnostech, způsobech a výhodách elektronické ko munikace. Názorným příkladem v tomto směru může být projekt tzv. bankovní identity, o které se však díky chybějící informační kampani mezi běžnými občany zatím příliš mnoho neví, a to navzdory tomu, že jde o nástroj, který byl zaveden do české právní úpravy již v roce 2020 a jež se z hlediska plnohodnotné elektronic ké komunikace, tzn. komunikace bez nutnosti osobního kontaktu, jeví naprosto stěžejní. Díky tomuto způsobu bezpečné a důvěryhodné elektronické identifikace nahrazující ověření totožnosti má již dnes teoreticky přístup do Portálu občana více jak 4 milionů občanů, značná část z nich o tom však patrně vůbec neví ane bo má o možnostech, které bankovní identita skýtá, jen velmi hrubou představu. Potenciál tohoto velmi slibného e-nástroje tak prozatím zůstává nevyužit. O sku tečné elektronické veřejné správě budeme moci hovořit teprve tehdy, podaří-li

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

75