DIGITÁLNÍ PLATFORMY – dřina, pot a daně / Jan Pichrt, Radim Boháč, Jakub Morávek (eds.)

Zaměříme-li se na posledně zmíněný aspekt, prvním krokem a určujícím mo mentem při hledání řešení (změny a doplnění právní úpravy) je v návaznosti na změ nu jednoho z výchozích momentů dosavadního statuts quo (rychlosti společenských a technických změn) rozřešení základní koncepční otázky o charakteru právní úpravy a přístupu k právní regulaci. Zjednodušeně řečeno jde o to, zda spoléhat na: a) moc zákonodárnou a zvolit podrobnou právní úpravu snažící se předvídat a případně bezprostředně reagovat na nové jevy, jejich změny atd., anebo b) moc výkonnou a (zejména) soudní a spolehnout se na zákonodárcem široce vymezené hypotézy právních norem umožňující moci výkonné a soudní při reflexi výchozího hodnotového spektra pružně reagovat a nacházet proporční spravedlivá řešení respektující smysl a účel právní úpravy, jak jej vymezila moc zákonodárná, prostřednictvím individuálních pravidel v každém jednom pří padě s tím, že jednotlivé případy postupně určí trend a limity a v konečném důsledku tak budou vést k normování chování společnosti. Jedno i druhé řešení v krystalické podobě významně naráží na právní jistotu. Z jedné strany jde o nepřehlednost a nesrozumitelnost právní úpravy plynoucí z její šíře, vrstevnatosti, spolu s množstvím a rychlostí jejich změn. Z druhé strany jde o přílišnou obecnost zákonodárství a s ní spojené období nejis toty do doby, než moc výkonná a zejména moc soudní rozhodne dostatečné množství případů, to vše podpořeno rizikem, že dříve rozhodnuté věci kvůli rychlosti změn regulovaných jevů nemusí být pro budoucí případy přiléhavé. Jde o modelová řešení, z nichž ani jedno není možné použít bez dalšího – vždy je třeba korekce zohledňující krom jiného právní kultury, historické tradice atd. Pro oblast moderních technologií a digitálních služeb, zejména pokud by byly moci výkonná a soudní dostatečně flexibilní v rozhodování a odpovídajícím způso bem odborně a personálně vybaveny, tzn. byly by schopny v přiměřené době vydávat srozumitelná a věcně správná rozhodnutí, z jejichž odůvodnění by bylo mj. možné usuzovat na budoucí směry a trendy rozhodování o určité otázce či ve vztahu k urči tému jevu, a byla-li by moc výkonná schopna poskytovat efektivní a srozumitelnou metodickou podporu, se zdá vhodnější směřování v základu odpovídající druhé z na značených koncepcí. Vývoj evropské legislativy, jak je patrno například na právní úpravě na ochranu osobních údajů, však směřuje spíše opačným směrem, tedy k selektivní podrobné re gulaci jednotlivostí. S ohledem na rozdělení moci a kompetencí mezi Unii a členské státy a na přiroze né tendence byrokracie, jež jsou z povahy věci vlastní i Unijním strukturám, jde sice o pochopitelný trend, avšak z hlediska budoucích perspektiv nesprávný, projevující se

123