DIGITÁLNÍ PLATFORMY – dřina, pot a daně / Jan Pichrt, Radim Boháč, Jakub Morávek (eds.)

Lze formulovat několik klíčových doporučení pro budoucí tvorbu politik. Je ne zbytné zaměřit se na zajištění rovných podmínek (“level playing field”), kde forma smluvního vztahu neslouží jako nástroj pro obcházení základních pracovněprávních standardů a povinných příspěvků do sociálních systémů. Klíčovým krokem musí být modernizace právní definice zaměstnance tak, aby reflektovala nové formy kontroly a řízení vykonávané prostřednictvím algoritmů. Směrnice EU v tomto ohledu předsta vuje důležitý, i když kompromisní, krok správným směrem. Její úspěšná implementace bude vyžadovat odvážný a proaktivní přístup ze strany členských států. V budoucnosti je třeba se soustředit na několik prioritních oblastí. Je zapotřebí více longitudinálních studií, které by sledovaly dlouhodobé dopady platformové práce na kariérní dráhy, celoživotní příjmy a výši starobních důchodů. Dále je klíčové prová dět systematické a empiricky podložené evaluace dopadů různých regulatorních mo delů, které jsou v současnosti implementovány po celém světě, od španělského „Rider Law“ přes kalifornský Proposition 22 až po asijské hybridní modely. Pouze srovnávací analýza reálných dopadů těchto „politických experimentů“ nám umožní lépe pocho pit, jak efektivně skloubit dynamiku digitální ekonomiky s imperativy sociální sprave dlnosti a udržitelnosti. Závěrem lze shrnout, že platformová práce skutečně představuje významnou výzvu pro sociální zabezpečení a důchodové systémy. Nejnovější vývoj naznačuje, že si tohoto problému tvůrci politik jsou vědomi a podnikají první kroky k nápravě. Evropská unie se posunula od analýz k činům v podobě nové legislativy. Zda tato opatření budou dostačující, ukáže až praxe v následujících letech. Bude třeba monitorovat, jak se mění postavení platformových pracovníků a zda dochází ke zlepšení jejich sociálního zabez pečení v reálných ukazatelích (míra pojištění, důchodové nároky, využití dávek apod.). Jisté však je, že pružný pracovní trh 21. století musí doprovázet stejně pružné a univer zální sociální systémy. Jedině tak bude možné skloubit ekonomické přínosy digitálních platforem s udržením evropského sociálního modelu, který chrání jednotlivce před nepřijatelnými riziky a zajišťuje důstojnost ve stáří i v nepříznivých životních situacích. Pro pokračující výzkum a mezinárodní sdílení zkušeností v této oblasti bude nadále důležité, aby se politika opírala o data a osvědčené postupy. Platformová práce zkrátka není jen technologickou či pracovněprávní inovací, ale je to test naší schopnosti inovo vat i v oblasti sociální solidarity v měnícím se světě práce. Synteticky lze uzavřít, že „výzva pro sociální zabezpečení a důchodové systémy“ není v první řadě technologická, ale institucionální: jde o to, zda právní řád dokáže včas a konzistentně určit skutečný status práce, a zda systémy sociální ochrany umí pracovat s fragmentovanými příjmy a kariérami. Z praktického hlediska se jako nejvíce perspektivní jeví kombinace tří kroků: důsledná korekce nesprávné klasifikace (včetně využití domněnek a efektivního vymáhání), minimální a administrativně dostupné krytí klíčových rizik i mimo zaměstnání, a podpora portability nároků tak, aby plat formová práce nevedla k dlouhodobé erozi důchodových práv.

150