DIGITÁLNÍ PLATFORMY – dřina, pot a daně / Jan Pichrt, Radim Boháč, Jakub Morávek (eds.)

skupinám platformových pracovníků, přestože se jejich konkrétní podoba a intenzi ta liší podle typu vykonávané práce a modelu fungování platformy. Kurýři, řidiči či „crowdworkeři“ tak mohou čelit rozdílným mírám rizika a odlišným formám nejistoty. Mezi nejvýznamnější problémy patří zejména nejasný právní status osob vykoná vajících platformovou práci, s ním související nedostatečná sociální ochrana a rovněž obcházení odvodových povinností na sociální a zdravotní pojištění či daně z příjmu (tzv. švarcsystém). Platformovým pracovníkům přitom činí značné obtíže prokazovat své závislé postavení, neboť organizace práce, přidělování úkolů či zakázek i hodno cení výkonu probíhají zpravidla prostřednictvím automatizovaných a algoritmických systémů používaných platformami. Tato výrazná asymetrie v přístupu k informacím a důkazním prostředkům pak výrazně ztěžuje efektivní prosazování jejich práv a od povídající ochrany. Na tyto výzvy reaguje směrnice o zlepšení pracovních podmínek při práci pro střednictvím platformy 3 , která zavádí minimální rámec práv a ochrany pro platfor mové pracovníky. Jejím klíčovým prvkem je právní domněnka zaměstnaneckého sta tusu, doplněná řadou nových povinností platforem, jejichž cílem je posílit postavení a ochranu pracovníků. K naplnění tohoto cíle má přispět také zvýšení transparentnosti automatizovaných systémů, objasnění jejich fungování a zavedení nových informač ních povinností vůči příslušným státním orgánům. Cílem tohoto článku není systematicky shrnout nová pravidla a instituty zavede né směrnicí, nýbrž posoudit reálnou vymahatelnost práv platformových pracovníků. Pozornost je proto věnována otázce, zda a do jaké míry mechanismy předvídané směr nicí skutečně umožňují pracovníkům svá práva efektivně uplatňovat v praxi. Text záro veň stručně přibližuje vybrané zahraniční zkušenosti, a to od koordinovaných inspekč ních zásahů a soudních případů v Itálii a Německu až po kauzu Foodora v Austrálii, na nichž jsou ilustrovány možné problémy při skutečném vymáhání nároků platfor mových pracovníků i při uplatňování pravomocí státních orgánů. Na tomto základě je zkoumáno, kde se v praxi osvědčují účinné nástroje ochrany a kde naopak přetrvávají slabiny současného regulačního nastavení. V závěru článku jsou formulována doporučení pro Českou republiku, zahrnující podporu kolektivního zastoupení platformových pracovníků a aktivnější roli odboro vých organizací, posílení kontrolních kapacit a efektivnější využívání dostupných dat, jakož i nastavení účinných sankčních mechanismů a lepší koordinaci činnosti jednot livých státních orgánů napříč regulačními oblastmi. Ambicí textu je přispět k debatě o tom, jak proměnit „papírovou ochranu“ v ochranu skutečně funkční, která obstojí i v praktické realitě platformové práce.

3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2831 ze dne 23. října 2024 o zlepšení pracovních podmínek při práci prostřednictvím platformy.

64