DIGITÁLNÍ PLATFORMY – dřina, pot a daně / Jan Pichrt, Radim Boháč, Jakub Morávek (eds.)

standardní pracovní dobu nebo jsou závislí na příjmu, který by v základních pracovně právních vztazích obtížně získali. Stačí mít dopravní prostředek, chytrý telefon, datový tarif, bankovní účet v ČR, splnit další administrativní podmínky 6 a digitální práce je doslova „na dosah“. Právě tato snadná dostupnost a silný příslib autonomie však zastírají skutečnost, že flexibilita v platformové práci není symetrická. Zatímco pracovník získává dojem volného rozhodování, platforma si ponechává zásadní kontrolu nad tím, kdy, kde a za jakých podmínek bude práce dostupná. 7 Algoritmus jako neviditelný, technický a v běžné představivosti neutrální nástroj přitom přebírá roli manažera, organizáto ra i hodnotitele. A je to právě algoritmus, který rozhoduje o přísunu zakázek, o výši odměn, o viditelnosti pracovních příležitostí, o tempu práce, o reputaci pracovníka i o tom, zda jeho účet zůstane aktivní. Flexibilita představovaná jako výhoda je tak postupně nahrazována flexibilitou platformy, nikoli pracovníka. Z právního hlediska je tato situace mimořádně zajímavá. Platformy se tradičně brání tomu, aby byly považovány za zaměstnavatele, a jejich pracovníci jsou obvykle formálně samostatně výdělečně činné osoby nebo osoby spolupracující s flotilovým partnerem. 8 Pracovní právo však dlouhodobě vychází z předpokladu, že skutečná zá vislost pracovníka se neprojevuje jen formou smlouvy, ale především způsobem or ganizace práce. 9 U digitálních platforem se tak otevírá otázka, zda flexibilita, kterou deklarují, nepředstavuje spíše specifickou formu systémové subordinace než skutečnou autonomii pracovníků. Tuto problematiku se snaží řešit i nový evropský legislativní rámec. Směrnice 2024/2831 10 představuje první ucelený pokus reagovat na datovou a algoritmickou asymetrii mezi platformou a pracovníkem. V souvislosti s výše uvedeným se článek snaží nalézt odpověď na klíčové otázky, které zní: Komu flexibilita v platformové práci skutečně slouží? Je pracovník autonom ní aktér, který si volí, kdy a jak bude pracovat nebo je jeho autonomie pouze zdánlivá, zatímco skutečná moc nad pracovním procesem spočívá na straně platformy? A pokud 6 Zejména disponovat živnostenským oprávněním, povolením k pobytu a práci v ČR. 7 HOMFRAY, Š., VÁCLAVKOVÁ, L. Digitální platformy přinášejí zákaznické pohodlí za cenu nejisté a špatně placení práce. Podcast Pay Gap, epizoda 42, 23.10.2025 [cit. 30.12.2025]. Dostupné z: https://denikalarm. cz/2025/10/digitalni-platformy-prinaseji-zakaznicke-pohodli-za-cenu-nejiste-a-spatne-placene-prace/ 8 Flotilový partner je fyzická podnikající či právnická osoba, která umožňuje svým zaměstnancům výkon práce skrze platformu. Dochází tak k situaci, kdy vzniká smluvní vztah mezi digitální platformou a flo tilovým partnerem (zprostředkovatelem), dále samostatný smluvní vztah mezi flotilovým partnerem (zprostředkovatelem) a pracovníkem platformy a současně i smluvní vztah mezi digitální platformou a pracovníkem. Flotilový partner se svými zaměstnanci uzavírá zpravidla dohodu o provedení práce. 9 K definičním znakům závislé práce a podmínkám výkonu závislé práce blíže např.: PICHRT, J. § 2 [Definiční znaky závislé práce]. In: PICHRT, J. a kol. Zákoník práce: Praktický komentář . [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 31.12.2025]. ASPI_ID KO262_p12006CZ. Dostupné z: www.aspi.cz 10 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2831 ze dne 23. října 2024 o zlepšení pracovních podmínek při práci prostřednictvím platformy (v textu dále jen „Směrnice 2024/2831“).

79